Vzrušení nebo strach jsou různé pojmy, které si někteří lidé často pletou. Vzrušení je stav úzkosti, který nastává v očekávání něčeho, co se ještě nestalo, a proto je děsivé. To znamená, že se vlastně není čeho bát a máme obavy z nějaké blížící se události. Například o řečnictví. Vystoupit musíme až za týden, ale už nyní můžeme zažít nepříjemné pocity. Ano, tento stav se nám nemusí líbit, ale musíme se naučit s ním zacházet pozitivně. Přesně tak. Často se nezkušený řečník chce tohoto pocitu úplně zbavit, ale zkušený řečník z toho má vždy upřímnou radost. Právě stav vzrušení vás donutí připravit se a promyslet své vystoupení do nejmenších detailů. Právě to říká, že řečníkovi záleží, že z nějakého důvodu je pro něj tato řeč důležitá, důležité je, co a jak řekne. Samozřejmě, pokud pro vás téma projevu není nové, pak bude vzrušení méně a naopak. Strach je emoce, která vzniká jako reakce na nějaký podnět. Při veřejném vystoupení jde především o reakci na publikum. Vzrušení a strach jsou energií, která vám pomůže k úspěchu veřejného vystupování. Hlavním úkolem na cestě k výuce veřejného mluvení je naučit se převádět tyto emoce do energie akce, naučit se zvládat a překonávat. Takže, abyste se naučili překonávat strach, musíte milovat vzrušení a nesnažit se ho zbavit? Hrát mrtvého? Posouvat se vpřed Často se lidé chtějí úplně zbavit strachu a už ho nikdy nezažít. Připomíná mi to karikaturu o kocourovi Leopoldovi, který snědl pilulku. Bohužel, nebo možná naštěstí, o existenci takové pilulky nevím, co je to strach z veřejného mluvení? Myslím, že neexistuje člověk, který by to nezažil. Navíc nám tato zkouška začíná hrozit už od dětství. Řekněte říkanku, jděte k tabuli a odpovídejte, zpívejte, tancujte atd. Často to u malých řečníků vyvolává nepříliš příjemné emoce nejen strachu, ale i studu a rozpaků. Pak tuto zkušenost začneme přenášet jako dospělí. Udělat zprávu, mluvit, prodávat, prezentovat, vyjednávat atd. Když promluví dospělý, začnou ho přepadat stejné emoce z dětství Není a nemůže být úkolem odstranit strach. Řečnictví je vždy něco neznámého, odrazový můstek pro improvizaci a kreativitu, bez ohledu na to, jak jste připraveni. Právě tohoto neznámého se bojíme. Přestanete-li se bát, přestanete být řečníkem. Často jsou takoví nebojácní řečníci ke svému publiku prostě v podstatě lhostejní, nemají žádný účel pro veřejné vystupování nebo v projevu pro ně není nic důležitého a smysluplného Ano, samozřejmě, máte na výběr. Pokud máte za týden představení, můžete prostě utéct. To znamená onemocnět, přenést odpovědnost na někoho jiného, ​​odmítnout, najít důvod, proč ne... atd. Druhou možností je „hrát mrtvého“. No ano, být nečinný, předstírat lhostejnost, nepřipravovat se, znehodnocovat a selhávat, ale se zdáním, že to za to nestálo. No, poslední možnost je nejtěžší: jednat. To znamená být agresivní! Pozor, agresivita není špatná. Není to vždy vztek na někoho nebo na něco. V tomto případě musíte být agresivní ne vůči publiku, ale vůči situaci. Agrese je vaše energie, která vám pomáhá překonat obtíže. Takže, bez ohledu na to, jak triviální to může znít, musíte strach přijmout. Vydržte a vše bude fungovat!