Ve své více než patnáctileté praxi jsem se nejednou setkala s matkami, které se nemohly rozhodnout pro chůvu jen kvůli postojům, které vzešly od jejich „milovaných“ příbuzných: „Podívejte se, než se porodily sedm, pracovaly na poli a nic, nějak si poradily“, „Mně s tebou a tvými sestrami ale nikdo nepomáhal, hlídala jsem i tátu“, „Chůvy rozmazlují bohaté, normální máma umí zvládne to sama“ a další, pro každý vkus a složitost. Tak co vidím? Mladá adekvátní žena, které začíná cukat oko a na záda jí dýchá nervové zhroucení, se mě nevděčně ptá, zda je možné najít au pair, která by pomohla s dítětem. "Chůva?" - Ptám se. "No... ano, chůva, ale já zvládnu všechno s dítětem sama." Víte, co bude dál? Měsíce hledání, neúspěšné pokusy, narůstající neuróza a nakonec nepředvídatelný výsledek Jde o to, že první fází hledání chůvy vůbec není podání inzerátu, ale práce s úzkostí a strachem. Podívejme se na pár: "Jsem špatná matka a nedokážu si poradit sama." Kořen tohoto postoje strachu může ležet buď ve vzdáleném dětství, nebo se objevit v dospělosti. V tomto případě nezáleží na tom, odkud pochází, je důležité pochopit, co s tím dělat. Nejprve se podívejme na strukturu této fráze: „nevyrovnat se s něčím neznamená být špatnou matkou“. Musíte se zeptat sami sebe: "Kdo je špatná matka?" Pravděpodobně první a hlavní odpověď bude „Matka, která své dítě nemiluje a NECHCE ho milovat“. Jste taková matka? Stěží. Jinak byste to teď nečetli. Těhotenství a mateřství jsou prezentovány jako svátek a hlavní událost v životě. Obrázky smějících se dětí, přítulných maminek a aktivních tatínků jsou do obrázků zasazeny již od dětství. Bezesné noci, hormonální nerovnováha, úzkost, snížené libido – úplně jiná realita, ve které už možná prostě nezbude místo pro vás samotné, vaše zájmy a osobní čas. A mnoho let se mělo za to, že je to normální. Je normální, že si nenajdete čas na umytí vlasů, na manikúru, na pleťovou masku nebo na večerní kávu s kamarádkou. Myslím, že mnoho žen ví, jak často se v prvním roce po narození dítěte zhorší vztahy s jejich manžely. Pamatujete si, co se říká v letadlech? "Nasaďte masku nejprve sobě a potom svému dítěti." Protože dítě potřebuje matku, která je živá, v každém smyslu, a pokud cítíte, že jste unavení, není to ani vaše chyba, ani hanba. Únava je ochranná funkce těla, určená k ochraně před nebezpečím. Rozpoznat svou bezmoc v některých situacích a přijmout to je schopnost vědomých lidí. Když se nám vyprávějí příběhy matek, které samy vychovaly sedm dětí, neříká se nám o metodách výchovy, o tom, kolik pozornosti a lásky (a v jaké formě) taková matka svým dětem projevovala. Oblékat, krmit, učit přežít – na tom byla dlouhá léta založena výchova. A pak jesle, kam se posílaly děti od dvou měsíců, školky, školy, mimoškolní programy... Teď chtějí rodiče dát svým dětem mnohem víc. Smyslová, emocionální složka se stala hlavní ve výchově ve srovnání s přísnou disciplínou a pravidly Aby matka dala svému dítěti vnitřní zdroje, musí tam být. A k tomu potřebujete klid a odpočinek, příležitost nashromáždit sílu. Matka, která ví, že péče o sebe je základem péče o své dítě, to dokáže pochopit a vycítit. Proto „nezvládání je NORMÁLNÍ“, pokud si to připustíte a změníte tuto situaci. Protože chcete svému dítěti dát víc než jen „jíst, spát, chodit“. Ať už pomůže chůva, nebo třeba sestra nebo kamarádka, nebo babička, ale pokud víte, že potřebujete pomoc, je třeba jít a požádat o ni. A pak to naučte své dítě :) "Chůva je pro bohaté." Pak se ale trh s chůvami rozrostl natolik, že nyní téměř každá rodina může najít chůvu, která vyhovuje jejich finančním možnostem. V hlavním městě začíná hodina práce pro chůvu na 200 rublech. Dokonce i chůva několikrát týdně na 2-3 hodiny může znatelně.