Od autora: Po vydání materiálu o problematice „Emočního vyhoření“ se na mě lidé obraceli s otázkou: „Jak to zjistím. pokud mám příznaky „emocionálního vyhoření“ Navrhovaná metodologie publikovaná v časopise „Practical Psychodiagnostics“, Samara 1999, D.Ya, vám dává příležitost to zjistit. Příčiny, následky, prevence, odstraňování následků" Trénink se provádí jak skupinově, tak individuálně. Emoční vyhoření je psychický obranný mechanismus vyvinutý jedincem v podobě úplného nebo částečného vyloučení emocí v reakci na vybrané psychotraumatické vlivy. Emoční vyhoření je osvojený stereotyp emocionálního, častěji celého profesního chování, „vyhoření“ je částečně funkční stereotyp, neboť umožňuje člověku šetrně dávkovat a vynakládat energetické zdroje „vyhoření“ negativně ovlivňuje výkon profesní činnosti a vztahy s partnery Metodika B. .V. Bojko umožňuje posoudit fázi emočního vyhoření a závažnost určitých příznaků v každé fázi Níže jsou podrobně popsány jednotlivé fáze a symptomy I Fáze napětí je předzvěstí a „spouštěcím“ mechanismem při vzniku emočního vyhoření. Skládá se z následujících symptomů: 1. Symptom „prožívání psychotraumatických okolností“. Narůstá zoufalství a zášť. Neřešitelnost situace vede k rozvoji dalších jevů „vyhoření“.2. Symptom nespokojenosti se sebou samým V důsledku neúspěchů nebo neschopnosti ovlivnit traumatické okolnosti člověk obvykle zažívá nespokojenost se sebou samým, se svou profesí a konkrétními povinnostmi. Funguje mechanismus „emocionálního přenosu“ – energie emocí nesměřuje ani tak ven, jako k sobě samému.3. Příznaky „uvěznění“ se nevyskytují ve všech případech, i když jsou logickým pokračováním rozvíjejícího se stresu. Když na nás traumatické okolnosti vyvíjejí tlak a my nemůžeme nic změnit, přichází k nám pocit bezmoci. Snažíme se něco dělat, zaměřujeme všechny své schopnosti – mentální zdroje: myšlení, postoje, významy, plány, cíle. A pokud nenajdeme cestu ven, nastává stav intelektuální a emocionální strnulosti.4. Symptom „úzkosti a deprese“ Symptom „uvěznění v kleci“ se může rozvinout v úzkostně-depresivní příznaky. Profesionál zažívá osobní úzkost, zklamání ze sebe sama, ze své profese nebo pracoviště. Tento symptom je extrémním bodem ve formování první fáze „napětí“ při rozvoji emočního vyhoření. Fáze II „odporu“ - izolace této fáze do fáze nezávislé je velmi podmíněná. Odolnost vůči rostoucímu stresu začíná ve skutečnosti od okamžiku, kdy se napětí objeví. Člověk usiluje o psychickou pohodu, a proto se snaží snižovat tlak vnějších okolností. K vytvoření ochrany ve fázi rezistence dochází na pozadí následujících jevů: 1. Symptom „neadekvátní selektivní emocionální reakce“ Nepochybná známka „vyhoření“, když profesionál přestane chápat rozdíl mezi dvěma zásadně odlišnými jevy: - ekonomickým projevem emocí a - nedostatečnou selektivní emocionální reakcí V prvním případě jsme mluvit o užitečné dovednosti interakce s obchodními partnery - propojování emocí je dosti omezený rejstřík a mírná intenzita: lehký úsměv, přátelský pohled, měkký, klidný tón řeči, zdrženlivé reakce na silné podněty, lakonické formy vyjádření nesouhlasu, nedostatek kategoričnosti, hrubosti. V případě potřeby je odborník schopen ošetřit oddělení respke klientovi více emocionálně, s upřímnou sympatií. Tento způsob komunikace svědčí o vysoké profesionalitě. Zcela jiná věc je, když profesionál nevhodně „šetří“ na emocích a omezuje emoční návrat selektivní reakcí na situace. Platí zásada „ať chci nebo ne“: pokud to považuji za nutné, budu se věnovat osobě, kterou mám v péči, svému partnerovi, pokud mám náladu, budu reagovat na jeho stav a potřeby . Přes veškerou nepřijatelnost tohoto stylu emocionálního chování je velmi běžný. Faktem je, že si člověk nejčastěji myslí, že jedná přijatelně. Subjekt komunikace či pozorovatel však nahrává něčemu jinému – emoční bezcitnosti, nezdvořilosti, lhostejnosti. Nevhodná selektivní emoční reakce je partnery interpretována jako neúcta k jejich osobnosti, tzn. posouvá do roviny morálky.2. Symptom „emocionální a morální dezorientace“ Je to logické pokračování neadekvátní reakce ve vztazích s obchodním partnerem. Profesionál si nejen uvědomuje, že ke svému svěřenci neprojevuje patřičný citový vztah, ale také se vymlouvá: „s takovými lidmi nemůžeš soucítit“, „proč bych se měl o všechny bát,“ „taky ti sedne krk“ atd. Takové myšlenky a hodnocení naznačují, že morální cítění sociálního pracovníka zůstává stranou. Lékař, sociální pracovník, učitel nemá morální právo dělit svěřence na „dobré“ a „špatné“, na ty hodné a nehodné respektu. Skutečná profesionalita je neodsuzující přístup k lidem, úcta k jednotlivci, ať už je jakýkoli, a plnění svých profesních povinností. 3. Symptom „rozšíření sféry záchrany emocí.“ Příznaky emočního vyhoření se projevují mimo pracovní aktivity – doma, v komunikaci s přáteli a známými. Je to známý případ: v práci jste tak unavení z kontaktů a konverzací, že se vám ani nechce komunikovat se svými blízkými. V práci se stále držíte, ale doma se stahujete nebo obecně „vrčíte“ na manžela a děti. Mimochodem, právě ti doma se často stávají „obětí“ emočního vyhoření.4. Symptom „snížení profesní odpovědnosti“ Projevuje se ve snaze zmírnit nebo omezit povinnosti, které vyžadují emocionální náklady. Oddělení jsou zbaveni základní pozornosti. III Fáze vyčerpání – charakterizovaná poklesem celkového energetického tonusu a oslabením nervového systému. „Vyhoření“ se stává integrálním atributem jedince Příznakem „emocionálního deficitu“ Profesionál má pocit, že svým klientům a svěřencům nemůže emocionálně pomoci. Nedokážou vstoupit do své pozice, zúčastnit se a vcítit se. O tom, že nejde o nic jiného než o emocionální vyhoření, svědčí minulost: takové pocity dříve neexistovaly a člověk zažívá jejich vzhled. Objevuje se podrážděnost, zášť, tvrdost a hrubost. Člověk se postupně učí fungovat jako bezduchý automat. Téměř úplně vylučuje emoce ze sféry profesionální činnosti. V jiných oblastech žije s plnokrevnými emocemi. Reakce bez pocitů a emocí je nejnápadnějším příznakem „vyhoření“. Označuje profesní deformaci jedince a způsobuje poškození předmětu komunikace. Oddělení může být hluboce traumatizováno lhostejností, která se mu projevuje. Obzvláště nebezpečná je demonstrativní forma citového odstupu, kdy profesionál celým svým vzhledem ukazuje: „Nestojím o tebe“. Symptom osobního odpoutání nebo depersonalizace se projevuje nejen v práci, ale i mimo sféru profesionální činnosti, metastázy „vyhoření“ pronikají do hodnotového systému jedince. Vzniká antihumanistický postoj. Osobnost tvrdí, že práce s lidmi není zajímavá, nepřináší uspokojení a nepředstavuje společenskou hodnotu. V nejtěžších formách „vyhoření“ člověk horlivě hájí svou antihumanistickou filozofii: „Nenávidím...“, „Nepohrdám...“, „Kéž bych si mohl vzít kulomet a všechny... “. VV takových případech je „vyhoření“ spojeno s psychopatologickými projevy osobnosti, s neurózami nebo psychopatickými stavy. Profesionální práce s lidmi je u takových jedinců kontraindikována.4. Symptom „psychosomatických a psychovegetativních“ poruch Pokud je s morálkou člověka vše v pořádku, nemůže si dovolit „plivat“ na lidi a „vyhoření“ se stále zvyšuje – mohou nastat odchylky v somatických nebo psychických stavech. Někdy i myšlenka na těžké pacienty nebo oddělení způsobuje špatnou náladu, špatné asociace, pocit strachu, diskomfort v srdci, cévní reakce, exacerbace chronických onemocnění Přihlaste se na tréninkový seminář „Příčiny, následky, prevence , odstranění důsledků” Můžete sledovat odkaz: http://emotional.psiholog112.ru/TEXT DOTAZNÍKU Pokud jste profesionál v jakékoli oblasti interakce s lidmi, bude vás zajímat, do jaké míry vyvinutá psychická obrana v podobě emočního vyhoření. Přečtěte si tvrzení jeden po druhém a do formuláře odpovědi uveďte „+“, pokud s tímto tvrzením souhlasíte, a „-“, pokud nesouhlasíte. Vezměte prosím na vědomí, že pokud se ve znění dotazníku odkazuje na partnery, pak máme na mysli subjekty vaší profesní činnosti – pacienty, klienty, spotřebitele, zákazníky, studenty a další osoby, se kterými každý den pracujete. 1. Organizační nedostatky v práci vás neustále znervózňují, znepokojují a napínají. 2. Dnes jsem se svým povoláním neméně spokojený než na začátku své kariéry. 3. Udělal jsem chybu při výběru povolání nebo profilu činnosti (jsem na špatném místě). 4. Mám obavy, že se moje práce zhoršila (méně produktivní, kvalitní, pomalejší). 5. Vřelost interakce s partnery velmi závisí na mé náladě – dobré nebo špatné. 6. Jako profesionál se mnou pohoda mých partnerů nemá moc společného. 7. Když přijdu z práce, nějakou dobu (2-3 hodiny) chci být sám, aby se mnou nikdo nekomunikoval. 8. Když se cítím unavený nebo ve stresu, snažím se rychle vyřešit problémy svého partnera (omezit interakci). 9. Zdá se mi, že emocionálně nemohu dát svým partnerům to, co vyžaduje moje profesní povinnost. 10. Moje práce otupuje mé emoce. 11. Jsem upřímně unavený z lidských problémů, které musím v práci řešit. 12. Někdy špatně usínám (spím) kvůli starostem souvisejícím s prací. 13. Interakce s partnery ode mě vyžaduje hodně stresu. 14. Práce s lidmi přináší stále menší uspokojení. 15. Změnil bych svou práci, kdyby se naskytla příležitost. 16. Často jsem naštvaný, že svému partnerovi nemohu řádně poskytnout profesionální podporu, službu nebo asistenci. 17. Vždy se mi podaří zabránit tomu, aby špatná nálada ovlivnila obchodní kontakty. 18. Jsem velmi rozrušený, když se v mém vztahu s obchodním partnerem nedaří. 19. V práci jsem tak unavený, že se doma snažím co nejméně komunikovat. 20. Kvůli nedostatku času, únavě nebo napětí se partnerovi často věnuji méně, než bych měl. 21. Někdy ty nejběžnější komunikační situace v práci způsobují podráždění. 22. Klidně přijímám oprávněné nároky svých partnerů. 23. Komunikace s partnery mě přiměla vyhýbat se lidem. 24. Když si vzpomenu na některé kolegy z práce nebo partnery, moje nálada se zhorší. 25. Konflikty nebo neshody s kolegy berou hodně energie a emocí. 26. Stále obtížněji navazuji nebo udržuji kontakty s obchodními partnery. 27. Pracovní prostředí se mi zdá velmi obtížné a komplikované. 28. Často mívám úzkostná očekávání související s prací: něco se stane, jak se vyvarovat chyby, zvládnu vše správně, dostanu výpověď atd. 29. Pokud je na mě partner nepříjemný , Snažím se omezit váš čas na komunikaci s ním nebo mu věnovat méně pozornosti. 30. Při komunikaci v práci IDržím se zásady: „Nedělej lidem dobro, zlo se ti nestane“. 31. Ochotně vyprávím své rodině o své práci. 32. Jsou dny, kdy má emoční stav špatný vliv na výsledky mé práce (dělám méně, klesá kvalita, dochází ke konfliktům). 33. Někdy mám pocit, že potřebuji emocionálně reagovat na svého partnera, ale nemůžu. 34. Mám velké obavy o svou práci. 35. Svým pracovním partnerům věnujete více pozornosti a péče, než od nich dostáváte. 36. Když přemýšlím o práci, obvykle se cítím nesvůj: začíná brnění v oblasti srdce, stoupá krevní tlak a objevuje se bolest hlavy. 37. Mám dobrý (celkem uspokojivý) vztah se svým přímým nadřízeným. 38. Často mě těší, když vidím, že moje práce přináší lidem užitek. 39. Poslední dobou (nebo jako vždy) mě pronásledují neúspěchy v práci. 40. Některé aspekty (fakta) mé práce způsobují hluboké zklamání a sklíčenost. 41. Jsou dny, kdy jsou kontakty s partnery horší než obvykle. 42. Obchodní partnery (podnikatelské subjekty) odděluji hůř než obvykle. 43. Únava z práce vede k tomu, že se snažím omezit komunikaci s přáteli a známými. 44. Obvykle projevuji zájem o osobnost svého partnera mimo obchodní záležitost. 45. Obvykle přicházím do práce odpočatý, s čerstvou energií a v dobré náladě. 46. ​​Občas se přistihnu při práci s partnery automaticky, bez duše. 47. V práci potkáváte tak nepříjemné lidi, že jim nedobrovolně přejete něco špatného. 48. Po komunikaci s nepříjemnými partnery zažívám zhoršení fyzické nebo psychické pohody. 49. V práci zažívám neustálé fyzické nebo psychické přetížení. 50. Úspěch v práci mě inspiruje. 51. Situace v práci, ve které se nacházím, se zdá být beznadějná (téměř beznadějná). 52. Kvůli práci jsem ztratil klid. 53. V průběhu minulého roku se objevila stížnost (byly stížnosti), kterou mi adresoval můj partner (partneri). 54. Daří se mi šetřit si nervy díky tomu, že si moc z toho, co se děje s mými partnery, neberu k srdci. 55. Často si z práce nosím domů negativní emoce. 56. Často pracuji silou. 57. Dříve jsem byl ke svým partnerům vnímavější a pozornější než nyní. 58. Při práci s lidmi se řídím zásadou: neplýtvejte nervy, dbejte na své zdraví. 59. Někdy jdu do práce s těžkým pocitem: jak jsem ze všeho unavený, nejraději bych nikoho neviděl ani neslyšel. 60. Po náročném dni v práci se necítím dobře. 61. Kontingent partnerů, se kterými pracuji, je velmi obtížný. 62. Někdy se mi zdá, že výsledky mé práce nestojí za námahu, kterou vynakládám. 63. Kdybych měl ve své práci štěstí, byl bych šťastnější. 64. Jsem frustrovaný, protože mám vážné problémy v práci. 65. Někdy se ke svým partnerům chovám způsobem, který bych nechtěl, aby se oni chovali ke mně. 66. Odsuzuji partnery, kteří očekávají zvláštní shovívavost a pozornost. 67. Nejčastěji po pracovním dni nemám energii na domácí práce. 68. Obvykle spěchám v čase: přeji si, aby pracovní den skončil dříve. 69. Podmínky, požadavky a potřeby mých partnerů se mě obvykle upřímně týkají. 70. Při práci s lidmi obvykle vyvěšuji zástěnu, která je chrání před utrpením a negativními emocemi ostatních lidí. 71. Práce s lidmi (partnery) mě velmi zklamala. 72. Abych znovu nabyl síly, často beru léky. 73. Můj pracovní den je zpravidla klidný a snadný. 74. Moje požadavky na vykonanou práci jsou vyšší, než čeho dosahuji vlivem okolností. 75. Moje kariéra byla úspěšná. 76. Jsem velmi nervózní ze všeho, co se týká práce. 77. Nerad bych viděl nebo slyšel některé ze svých pravidelných partnerů. 78. Schvaluji kolegy, kteří se zcela věnují lidem (partnerům) a zapomínají na své vlastní zájmy. 79. Moje únava v práci má obvykle malý vliv (vůbec ji neovlivňuje) v komunikaci s rodinou a přáteli. 80. Jestližepříležitost se naskytne, partnerovi se věnuji méně, ale tak, aby si toho nevšiml. 81. Často jsem nervózní při komunikaci s lidmi v práci. 82. Ztratil jsem zájem a živý cit pro všechno (téměř všechno), co se v práci děje. 83. Práce s lidmi na mě jako na profesionála měla špatný vliv – zlobila mě, znervózňovala, otupovala mé emoce. 84. Práce s lidmi jednoznačně podkopává mé zdraví ZPRACOVÁNÍ ÚDAJŮ Každá možnost odpovědi je předem ohodnocena kompetentními soudci určitým počtem bodů – uvedeno v „klíči“ vedle čísla rozsudku v závorce. Děje se tak proto, že rysy obsažené v příznaku mají různé významy při určování jeho závažnosti. Maximální skóre - 10 bodů - bylo uděleno rozhodčími znaku, který nejvíce vypovídal o symptomu. V souladu s „klíčem“ se provádějí následující výpočty: 1) součet bodů se stanoví samostatně pro každý z 12 příznaků „vyhoření“, 2) součet příznakových indikátorů se vypočítá pro každou ze 3 fází vzniku "vyhoření", "NAPĚTÍ" 1. Prožívání psychotraumatických okolností: 1 (2), 13 (3), 25 (2), -37 (3), 49 (10), 61 (5), -73 (5) 2. Nespokojenost se sebou samým: -2 (3), 14 (2), 26 (2), -38 (10), -50 (5), 62 (5), 74 (3) 3. „V kleci v kleci“: 3 (10), 15 (5), 27 ( 2), 39 (2), 51 (5), 63 (1), -75 (5) 4. Úzkost a deprese: 4 (2) . 16 (3), 28 (5), 40 (5), 52 (10), 64 (2), 76 (3) „ODPORU“ 1. Nevhodná selektivní emoční reakce: 5 (5), -17 (3), 29 (10). 41 (2), 53 (2), 65 (3), 77 (5) 2. Emocionální a morální dezorientace: 6 (10), -18 (3), 30 (3), ' 42 (5), 54 ( 2), 66 (2), -78 (5) 3. Rozšíření rozsahu šetřících emocí: 7 (2), 19 (10), -31 (2), 43 (5), 55 (3), 67 ( 3) , -79 (5) 4. Snížení profesní odpovědnosti: 8 (5), 20 (5), 32 (2), -44 (2), 56 (3), 68 (3), 80 (10) "VYČERPANÍ" 1. Emoční deficit: 9 (3), 21 (2), 33 (5), -45 (5), 57 (3), -69 (10), 81 (2) 2. Emoční odpoutání: 10 (2) , 22 (3), -34 (2), 46 (3), 58 (5), 70 (5), 82 (10) 3. Osobní odpoutání (depersonalizace): 11 (5), 23 (3 ). 35 (3), 47 (5), 59 (5), 71 (2), 83 (10) 4. Psychosomatické a psychovegetativní poruchy: 12 (3), 24 (2), 36 (5), 48 (3) , 60 (2), 72 (10), 84 (5) INTERPRETACE VÝSLEDKŮ Navrhovaná metodika podává podrobný obraz syndromu „emocionálního vyhoření“. Stanovení závažnosti příznaků Závažnost každého příznaku se pohybuje od 0 do 30 bodů: 9 bodů nebo méně – nerozvinutý příznak, 10–15 bodů – objevující se příznak, 16 nebo více – etablovaný příznak se skóre 20 nebo více bodů je považováno za dominantní ve fázi nebo v průběhu syndromu „emocionálního vyhoření“. Tato technika vám umožňuje vidět hlavní příznaky „vyhoření“. Je nezbytné si uvědomit, do které fáze vzniku stresu patří dominantní symptomy a ve které fázi je jich nejvíce. Stanovení zralosti fází rozvoje stresu V každé z fází je možné hodnocení v rozsahu od 0 do 120 bodů. Srovnání skóre získaných pro fáze však není legitimní, protože neukazuje jejich relativní roli nebo příspěvek k syndromu. Faktem je, že jevy v nich měřené jsou výrazně odlišné - reakce na vnější a vnitřní faktory, způsoby psychické obrany, stav nervového systému. Na základě kvantitativních ukazatelů je legitimní posuzovat pouze to, kolik se každá fáze vytvořila, která fáze se vytvořila ve větší či menší míře: - 36 bodů nebo méně - fáze se nevytvořila; - 37-60 bodů - fáze ve fázi formování; - 61 nebo více bodů - formovaná fáze. Pomocí sémantického obsahu a kvantitativních ukazatelů vypočítaných pro různé fáze vzniku syndromu „vyhoření“ lze podat poměrně obsáhlý popis osobnosti a neméně důležité nastínit jednotlivá opatření prevence a psychokorekce. Jsou pokryty následující otázky: - jaké symptomy dominují; - jaké zavedené a dominantní příznaky doprovázejí „vyčerpání“; - je "vyčerpání" vysvětlitelné?.