Linde N.D. Jak léčit záchvaty paniky? Záchvaty paniky se zdají být něčím tajemným a nepřekonatelným. Mnoho lidí se domnívá, že toto onemocnění je celoživotní, jen je potřeba se přizpůsobit a být neustále léčen. Dovolte mi stručně říci, že věřím, že jsem při práci v rámci Emocionálně-imaginativní terapie dokázal odhalit, jak panické ataky fungují, pochopit, co je jejich příčinou a najít psychologickou „léčbu“ tohoto problému, která je společná pro všechny případy. . Takové prohlášení se může zdát příliš sebevědomé, ale řeknu vám, jak se to stalo. Víte, k objevu penicilinu došlo náhodou a byla to také náhoda, že jsem narazil na řešení povahy záchvatů paniky. Ale to bylo možné jen při práci s metodou EOT, proč bude jasné z toho, co bude následovat Jednou ke mně přišla na konzultaci mladá žena, která už tři roky trpěla panickou poruchou a byla úplně zoufalá v naději, že dostane. Zbavit se toho. "Podívej, ruce se mi neustále třesou, nemusíš ani zavírat oči!" - ona říká. Ruce se jí vlastně nepřetržitě třásly! - „Strašně se bojím, že se zblázním! Můžete mi dát záruku, že nejsem schizofrenik? Říkám: „Klidně. Podepíšu jakýkoli papír, pouhým okem vidím, že nejste schizofrenik!" Ona: „A pak? Později se možná zblázním... Náš soused je schizofrenik! To je taková hrůza! Bojím se, že budu takový! Můžete mi zaručit, že se později nezblázním?! Můžu ublížit svému dítěti, zabít svého manžela...“ Říkám: „Představ si na téhle židli tu šílenou Marinu (jméno se změnilo), kterou se tak bojíš stát. Je tak hrozná! Na hlavě má ​​takové náplasti. Na rukou má hrozné drápy. Je tak zlá! Dokáže roztrhat kohokoli. Může to dokonce poškodit mé dítě - Přijměte to jako součást své osobnosti! Aby to vstoupilo do vašeho těla, jako do sci-fi filmů - Co, já se z toho zblázním, mohl bych někomu ublížit! Horší už to být nemůže a ona to přijala! Okamžitě se jí přestaly třást ruce a klidně si lehla na kolena! Potom jsme si povídali dalších 40 minut a její ruce se nikdy nezakolísaly. Nakonec jsem řekl: "Celý tvůj problém je způsoben vnitřním rozkolem a bojem se sebou samým." Čím více se odmítáte, tím více „materiálu“ se přesune do odmítnuté části. Spěchá zpátky k tobě a je pro tebe čím dál těžší ji zadržet, ale snažíš se a máš čím dál větší strach. Strach zesílí právě v těch situacích, kdy máte pocit, že vám nikdo nepřijde na pomoc. A je to vaše odmítnutá část, která potřebuje pomoc. Když jste se přijali, celý problém zmizel. Nechtěla nikomu ublížit a nebála se, že se zblázní. Ale o pár dní později mi zavolala ve stavu hrozné paniky: "Cítím se ještě hůř!" Mám stav úplné derealizace - Co to znamená - Nechápu, zda je to, co je kolem mě, skutečné nebo ne?! Někdy se mi zdá, že jsem v nějaké jiné realitě - Pojďte znovu, vytvořili jsme obraz „derealizované“ Mariny, přijala to jako součást své osobnosti a všechna takzvaná „derealizace“ okamžitě prošla! Je zřejmé, že pouze prostřednictvím prezentace „strašného“ obrazu a jeho přijetí lze pochopit podstatu vnitřního konfliktu klienta. To bylo možné jen díky použití metody EOT Ještě pětkrát zastrašila sebe i mě nějakými „blázny“, pak je přijala jako součást své osobnosti a uklidnila se. Uvědomila si, že důvod má kořeny v jejím dětství, kdy se bála chování svého otce alkoholika a popírala sama sebe. Na poslední hodině si uvědomila, že je nespokojená se svým vztahem s manželem, že se na něj zlobí a bojí se jeho autoritářství, což také vyvolalo její záchvaty paniky. Plně se uzdravila, jak mi vyprávěl její „nemocný“ kamarád, kterému mě Marina doporučila a se kterým jsme skoro rok spolupracovali na Skypu. Ta žila na Ukrajině, ale jak později přiznala, pocítila to hned na prvním sezení poté, co přijala svou „nemocnou“ část.vnitřní dítě, které bylo jako dítě neustále kritizováno svou matkou. Po sezení vyšla za manželem a řekla, že se už cítí dobře a klidně, a zeptala se: „Co to je? Kouzlo?!" Manžel odpověděl: "Magie!" Faktem je, že se 6 let léčila různými lékaři, brala různé prášky, dodržovala různá doporučení a různě omezovala svůj život. Nic samozřejmě nepomohlo. Nemohla uvěřit, že všechno bylo tak jednoduché, jak jsem vysvětlil! Toto zjištění přineslo mnoho zklamání: v doktorech, v ní samotné, v její matce... Nemohla si zvyknout na myšlenku, že je jí nyní otevřen celý normální život, že není blázen a nepotřebuje jít do nemocnice... Nemohla si zvyknout na to, že nějaký málo známý psycholog objevil jednoduchou pravdu... Nedokázala se smířit s tím, že tolik úsilí za 6 let jejího života bylo vynaloženo nadarmo Tak dlouho odolávala... Na konci vyučování říkala, že se cítí skoro úplně dobře, ale ještě zbylo pár strachů, ale dál si poradí sama... Pochopila jsem z nepřímých znaků! že obavy byly pro ni stále prospěšné, mohla jimi svého muže zastrašit! Jinak by si mohl myslet, že se tolik let přetvařovala a marně ho oblbovala! Ale tam jsme se rozešli... Ale nedávno, před půl rokem, mi zase napsala, že „dva roky po naší práci si žila prostě jako v ráji!“ a teď se jí strach zase vrátil. Proč by to mohlo být? Řekl jsem, že některé události ji zřejmě vyprovokovaly k tomu, aby se znovu odmítla... Vzhledem k tomu, co se stalo a děje na Ukrajině, je to snadné pochopit, zvláště když její manžel je voják. Nabídl jsem jí, že s ní budu opět spolupracovat na Skypu, ale odpověděla, že všemu hned rozumí a zvládne to sama. Myslím, že to udělala dobře, byly i různé kauzy, které hlavní koncept potvrdily, i když nebyly dotaženy do konce, žádný „happy end“ z různých důvodů nebyl. Nejčastěji je to stejný důvod - klienti odmítli další práci a nevěřili v účinnost tak jednoduchého schématu. Dalším důvodem ale bylo, že panické ataky mají také významnou hysterickou složku. To znamená, že klient ve stavu paniky prožívá stav naprosté bezmoci a chce, aby ho někdo zachránil! Tím někým je zpravidla matka, které je adresován panický záchvat, i když ho nevidí. Jak řekl jeden dospělý, silný a relativně bohatý klient, který si stěžoval na lhostejnost svých blízkých: „A nikdo se mnou nepůjde, aby seděl v řadě s lékařem na klinice!“ Z této jediné fráze odborník snadno pochopí, jak měl z záchvatů paniky prospěch a jak se k němu jeho matka v dětství chovala. Jedna mladá žena, která trpěla záchvaty paniky, si svůj strach představovala jako strašlivé monstrum. Navrhl jsem, aby si tu strašlivou příšeru pohladila a řekla mu, že je to dobré. Po dvou nebo třech opakováních se monstrum proměnilo v malou holčičku. Přijala to, ale ne příliš upřímně. Vysvětlil jsem jí, že její strach byl strach z malé holčičky, která se bála svého otce, když přišel opilý a bil její matku. Toto přijetí dítě uklidňuje a odchází z toho i její vlastní strach. Byla překvapená, ale zkušenost znovu a znovu potvrdila, že jsem měl pravdu. Ale doma se svým strachem opět bojovala, odmítala ho a panika se opakovala znovu a znovu, i přes mé vysvětlování a pozitivní zkušenosti. Konečně popáté řekla: „Nikolaji Dmitrieviči, celý týden jsem snila o tom, jak k tobě přijdu a ty mě konečně zbavíš mého strachu! A ty mi zase říkáš, že musím něco udělat sám! Vy mi nerozumíte!" Odcházela velmi nespokojená a její záchvaty paniky tak nějak samy odezněly... Vyprávěla mi o tom po dvou letech, když přišla znovu, protože záchvaty paniky se vrátily Stejným způsobem jsem s ní pracoval i tentokrát a dosáhl většího porozumění. Souhlasila, že jen ona si může pomoci, že mám pravdu v tom, proč má tyto záchvaty. Souhlasila s tím, že je špatné oddávat se vlastní bezmoci. Ale přesto si myslelaMožná by bylo lepší jít do nemocnice? Do neurózy? Řekl jsem, že má právo o tom rozhodnout sama, ale jít na kliniku znamená znovu ukázat svou bezmocnost a dát veškerou autoritu lékařům, což bude její „nemoc přetrvávat“. Souhlasila, přihlásila se na další sezení, a když nadešel den schůzky, zavolala a řekla: „Nikolaji Dmitrieviči, já za tebou nepřijdu, už jsem v nemocnici. Taková je situace...Ale chápu, že má bohatého manžela a bylo užitečné a vhodné ho zastrašit svými obavami...Další příběh trval celý rok. V osobní zprávě na Facebooku mi napsal mladý muž, 19 let, z jedné z bývalých sovětských republik. Okamžitě jsem mu řekl, že potřebuje přijmout své Vnitřní dítě, ale on to pod různými záminkami odmítl. Vzdoroval, zlobil se na mě, hádal se, šel do nekonečné intelektualizace, vymlouval se s tátou a mámou a se svým narkomanem bratrem, jako kdyby se uzdravil, tak je všechny opustí... Opravdu, jeho táta bil své máma najednou. A máma na každém našla chybu, do všeho se pustila a všem vynadala! Ale především nepřijal sám sebe jako dítě, protože byl chudý, poněkud ošklivý, myl auta, aby pomohl rodině, bál se otce... Vytvořil si sen, že se stane velkým a silný, opravdový macho atd. a všem to prokáže! A přesvědčil jsem ho, že potřebuje přijmout toho malého zbabělého chlapce z dětství. S tím nemohl souhlasit Teprve „včera“ s tím souhlasil. Vlastně se hned cítil lépe. V důsledku toho si doslova „včera“ uvědomil, že toto je cesta ke zdraví. Slíbil, že tuto cestu bude dále rozvíjet, že se vzdá nekonečné intelektualizace a touhy po úspěchu, i když moje matka bude nešťastná. Ale ještě si nejsem jistý, zda dodrží své sliby. Myslím, že s ním ještě budeme komunikovat. Opět jsem se ale přesvědčil, že mnou formulovaný model vzniku panických ataků je naprosto správný a bude se v různých případech a na různých klientech mnohokrát potvrdit. Čas ukáže, ale chtěl jsem se o tyto výsledky podělit se svými kolegy. Ještě jednou zmíním hlavní body: Pacient se záchvaty paniky potlačuje část své osobnosti, která se mu nějak nelíbí. Je naplněna chronickým stavem strachu Tato část osobnosti se k němu přirozeně znovu a znovu vrací a on se jí bojí a znovu s ní bojuje, čím více je „materiální“ nucen; tato část a tím silnější se stává ;Tato část osobnosti je obvykle dětská část klienta, jeho Vnitřní dítě V dětství byl klient kritizován, napadán svými rodiči a mohl dostat příkaz „ne žít“ V dětství klient často pozoroval skandály a dokonce rvačky mezi rodiči, např. když otec bil matku Dítě se považovalo za něco vinného a odpovědného za vztah rodičů a štěstí rodiny; něčeho a opustil sám sebe. Léčba spočívá v: Aby dospělý klient přijal tu část své osobnosti, kterou odmítá, jako integrální a milovanou součást Přestává se na sebe zlobit a přebírá funkce ochránce dětské části; Osobnost se vzdává odpovědnosti za vztahy svých rodičů v dětství, za rodinu dnes Dovolil všem členům rodiny zasloužit se o své vlastní štěstí a zdraví. PS (08/10/15) Byl jsem na malé konferenci o EOT poblíž Tveru a odtud jsem si přivezl dva příběhy o práci s PA a nové modifikaci naší léčebné metody. Případy léčby byly superrychlé a metoda se mi zdá být nejpřesnější. Doslova o přestávce, když jsem pil kávu, přišel mladý muž a požádal mě o pomoc při zvládání záchvatů paniky. Objevily se mu po smrti jeho otce, bylo mu v té době asi 13 let. Pak se vyvíjely progresivně a momentálně se z nich stal velký problém, hodně přemýšlel o smrti a bál se. Měl všechny příznaky charakteristické pro PA. Momentálně byl klidný, ale navrhl jsem mu.