V tomto článku si povíme, jak se u člověka rozvíjí touha po něčem, podíváme se také na hlavní složky motivačního systému (potřeby, motivy a hodnoty). Životní prostředí Jak víme, člověk je společenská bytost. Konkurence plodí rivalitu. Neustále nám někdo dává za příklad, ukazuje různé návnady, které chceme získat a vlastnit. Prostředí na nás má obrovský vliv – má trendy, statusy, módu. Některé trendy se stávají nejen populárními, ale dalo by se dokonce říci virálními – stačí si vzpomenout na spinnery a tamagoči. Způsoby ovlivňování našeho vědomí se každým dnem rozvíjejí a množí díky sociálním sítím a skryté či explicitní reklamě. Neustále se zapojujeme do pozorování života někoho jiného, ​​který je nejčastěji organizován lépe než ten náš. Tedy alespoň na obrázku se jako ve skutečnosti nikdy nedozvíme. A toto zapojení jistě vede ke srovnání nás samých s tím, kterého pozorujeme. Po provedení určité analýzy se objeví pochopení jasného zpoždění v té či oné části, což vede k potřebě dohnat, nebo ještě lépe předběhnout toho, kterého sledujeme s takovou vášní. Kupodivu tomu tak bylo odjakživa Slavný zoopsycholog Robert Yerkes provedl studii chování čipanů, kteří stejně jako lidé patří do řádu primátů. Podstatou experimentu bylo, že průměrný šimpanz z hejna byl umístěn do jiné klece a naučen získat banán z krmítka se sekretem a poté byla opice vrácena k příbuzným v kleci se stejným krmítkem. Totéž udělali s vůdcem této smečky. A pokud obyčejnou opici kopli příbuzní vyšší hodnosti a sebrali jí získaný banán, pak se to vůdci nikdo neodvážil udělat. Celé hejno ale s velkým zájmem a vzrušením sledovalo, jak vůdce vyndává banán z krmítka a sami se pak této dovednosti naučili. Jak jste uhodli, zručnost prostého šimpanze nevzbudila zájem pouze o banán v tlapkách. No, za prvé, primáti jsou sociální tvorové. Za druhé, že je velmi přitahují jejich příbuzní vyšší úrovně a nutí je získat to, co dostanou. A za třetí, vzhledem k jejich nižšímu sociálnímu postavení a tomu, že se nerozhodli vzít si banán od vůdce, se primáti nezávisle učí dovednosti „jako vůdce“. člověk žije. Všichni spolu neustále soutěžíme o to, abychom se stali jakoby podmíněným vůdcem, ale pokud je sociální status základem našich tužeb jako hierarchického instinktu, z čeho pak tento základ budujeme, myslím, že většina z nich se setkala s konceptem potřeby ten či onen výklad. Potřeba podle mého názoru nejlépe nevysvětluje získání něčeho, ale doplnění deficitu. Samotný pojem potřeby je v nás biologicky zakotven. Všechny naše potřeby souvisejí s přežitím – s potřebou zachovat se. A zde se snažíme dělat buď fyzicky (jídlo, voda, spánek, bezpečí), nebo jako významná součást společnosti (sociální vazby, plození, postavení, intelektuální úroveň a úroveň kultury, která naznačuje 5 úrovní seřazených potřeb). svou důležitostí, kde fyzická je na nejnižší úrovni a potřeby sebepotvrzení na nejvyšší. A podle jeho teorie je člověk uspokojuje jeden po druhém - sekvenčně, bez přeskakování úrovní Je to způsobeno tím, že samotná potřeba je pro nás životním úkolem, který musí být vyřešen, aby tělo mohlo existovat nebo se rozvíjet. Je nemožné se rozvíjet, pokud máte hlad a utrácíte všechny své peníze za muzea a ne za jídlo. To hrozí zánikem, ale samotná potřeba v nás existuje jako prožitek potřeby, jako nepříjemný stav v nás, který nám neustále připomíná sám sebe skrze nepohodlí. Potřeba sama o sobě nevede k aktivnímu jednání, ale pouze upozorňuje na to, že k normálu něco chybífungování Jako příklad si vezměme kočku bez domova Ryzhik, který má hlad. Pocit hladu sám o sobě je jeho zkušenost: nepříjemné pocity v žaludku, nízká hladina energie a může mu být i zima z hladu. A teď je celý ve zkušenosti tohoto nepohodlí, cítí to. Jen nepříjemné zážitky mu ale k jídlu nestačí. Aby mohl jednat, musí pochopit, co může jíst a kde to získat. A jedině vyřešením těchto problémů bude schopen uspokojit své potřeby. To vše si kočka sama neuvědomuje, protože hlad je základní potřeba a po prožitém hladu se vydává hledat známou potravu známé místo. Motiv Poté, co byla potřeba identifikována, jsme ji cítili, jako hladový kocour Ryzhik z příkladu, musíme pochopit, jak tuto potřebu uspokojit. Pro naši kočku ať je to ptáček, který sedí na bříze poblíž hřiště - vždy je tam chytí a vždy úspěšně, protože to je důležité pro uspokojení potřeby. Jakmile měl Murzik představu tohoto konkrétního ptáka, okamžitě pochopil, co a proč musí udělat. Pro kočku Murzik je ptáček na bříze u hřiště motivem, tedy objektivizovanou potřebou, možností něco získat a tím potřebu uspokojit. Motiv vždy pokračuje v potřebě, činí ji skutečnou. Naše kočka má představy o reálně dostupném krmivu a o způsobech jeho získání - ať je to již zmíněný ptáček a třeba prodavačka ze zverimexu na konci domu, v jehož sklepě bydlí. Domácí kočka Vasilij bude mít o jídle jiné představy, protože jeho životní podmínky jsou jiné než Murzik. Vasilij zahání hlad suchým jídlem z misky, která stojí v kuchyni na podlaze. A zdá se, že potřeba je jen jedna – ukojit hlad. Motivy jsou ale různé. To vše proto, že motiv je vždy individuální a určuje jej ten, kdo hledá způsob, jak uspokojit svou potřebu. Naše kočky mají jiné životní podmínky, zkušenosti a stanoviště, což vede k jinému pohledu na potravu, a pokud se na příkladu Murzika a Vasilyho schéma interakce mezi základní potřebou a motivem stane zcela průhledným, pak mluvíme o vyšších úrovních. potřeb, kde nehovoříme o přežití, ale o osobním rozvoji, vše není tak jasné, když potřeba není základní, její uzavření není naléhavé, motivy ve své podstatě nejsou tak silné. V tomto případě začnou motivaci ovlivňovat následující body: - jak brzy uvidím výsledek svého jednání - ovlivní mé jednání nějaké další oblasti mého života - jak obtížná je činnost, kterou je třeba dokončit a další naše motivy jsou na cestě k dosažení cíle Vznikají konkurenti – pomíjivé motivy, které nás svádějí svou přitažlivostí, snadností dosažení a definitivně odsouvají cíl od nás Pomíjivé motivy jsou tak silné, že slouží našim závislostem. Počínaje samozřejmým v podobě kouření a konče na první pohled neškodným v podobě sociálních sítí. Podle statistik více než 50 % pracovní doby průměrného pracovníka v kanceláři stráví rozptýlením, jako je poflakování se na sociálních sítích, messengery a surfování po internetu. Bylo totiž prokázáno, že internet vyvolává v mozku stejnou odezvu slasti jako dávka kokainu. Myslím, že nemá smysl zdržovat se odděleně v neustálém informačním poli, které se nás neustále snaží odvrátit od našich skutečných motivů a vybízí nás ke koupi toho či onoho produktu. Aneb o rychlém a dostupném způsobu rozveselení – mluvím teď o kofeinu, místo toho, abychom globálně mysleli na své zdraví a upravili spánkový režim a sportovali Všechny tyto moderní faktory vedou naše těla ke stresu, k neustálému napětí a zapojení v průběhu. Tento stres je podobný neustálé kardio zátěži - nezdá se být silný, ale vyčerpává svou stálostí, což vede k vyčerpání těla i psychiky a tím i k únavě tolik potřebné vůle. v boji za skutečné motivy, když mluvíme o pomíjivých motivech +79990688860