Od autora: Květnové prázdniny jako důvod k zamyšlení Co je dobré pro Rusa, je smrt pro Němce... Jarní prázdniny byly nedávno u nás. Dva nádherné týdny nicnedělání, které jedni okamžitě proměnili v sérii oslav, pro někoho příjemnou hostinu v klíně přírody a pro někoho záminku pro vyčerpávající obdělávání půdy na zahradě. A během těchto dnů jsem chodil, přemýšlel a psal článek. Takže teď je řada na vás, abyste četli. HORDA Bez ohledu na to, jak moc krmíte Rusa, stále se dívá do lesa. A jakmile drsná ruka vlasti na den či dva povolí otěže, utrhne se a uteče a obrovskými skoky zmizí z dohledu v bujném křoví. A brzy bude jeho stopa nalezena na neznámých cestách, propletených se stopami neznámých zvířat. A hledejte ho tam jako vítr v poli. Ne nadarmo se říká, že národy Ruska a jeho státnost pocházejí z Hordy. A stejně jako jsme byli hordou divokých nomádů, tak i zůstáváme. A naše vlast, která kdysi žila jako společenství svobodných měst, když se stala obětí Hordy, naučila se od ní jejím zvykům a institucím. Takže město je náš nepřítel. Proto žijeme jako Asiaté, myslíme jako Asiaté a utíkáme z měst jako Asiaté. I když, postupně si civilizace stále vybírá svou daň. Město nás loví v labyrintu ulic. Ale na jaře, kdy svět rozkvétá a probouzí se k životu, chceme vrátit dávno zapomenutou svobodu. Pak přijde zvláštní čas. Dva týdny v květnu, kdy se z nás stane primitivní horda. Geny válečníků, lovců a tuláků se nás na chvíli zmocní. A mírumilovní měšťané opékají na ohni nespočet kilogramů masa, jako by právě zabili mamuta. A pijí, jako by se chtěli opít na rok dopředu. Pak se vracíme. Zároveň musíte být smutní ze dvou protichůdných věcí. Je nám líto, že prázdniny skončily a je čas jít do práce. Ale ještě víc se omlouvám za promarněný čas. I když vlastně nemáme čeho litovat. A všechny tyto stížnosti nejsou ničím jiným než součástí rituálu ukončení dovolené. Tak jsem si taky pěkně odpočinula. První májové prázdniny, jak víte, začínají prvního máje. Kdysi byla Valpuržina noc. Čas, kdy síly temnoty proudily k sabatu. Ženy, které vstoupily do vztahu s ďáblem, získaly tu noc schopnost létat. Mužští čarodějové a kouzelníci dosáhli svých cílů pomocí tajných kouzel. Na vrcholu Lysé hory se jim zjevil Princ temnot, obklopený družinou démonů. S ním se čarodějnice a kouzelníci oddávali nepředstavitelným rituálům a satanské zábavě. Jejich roztomilá zábava zjevně posloužila jako vzor pro aktuální dovolenou. Takže dnes zdědíme velmi starou a respektovanou tradici. Detaily satanských radovánek zachovalo pero středověkého kronikáře. Pokud mu však věříte, všechno se skládalo ze sexuální zhýralosti, tak sofistikované, jak to neklidné tělo kronikáře vyžadovalo. Zvěsti o zvěrstvech tedy klášterní závistivci zjevně přeháněli. Uplynula staletí a dávný svátek démonů si přivlastnili bolševici. Tito dobří pánové se navíc analogii nejen nevyhýbali, ale také ji pravidelně naznačovali. Jejich symbolem byla stejná pěticípá hvězda. A jejich oslavy, takzvané májové dny, si zjevně hodně vypůjčily z čarodějnického sabatu. Po vítězství démonů se Luciferova hvězda stala symbolem státu. Z temnoty se vynořila pekelná vzpoura a měla podobu slavnostního průvodu zlých duchů hlavním náměstím země. Vítězní démoni kráčeli ve spořádaných řadách s rozevřenými rudými vlajkami a tlukoucími bubny. Do lesa bylo před čím utíkat... ŠESTÉ Po hlavní dovolené jako ocas hada následuje řada malých. Den tisku zdarma a Den rozhlasu. Je zajímavé, že démoni si jejich vynález přivlastnili pro sebe. A v těchto dnech slaví narozeniny svého hrozného Marxe. Jenže pak přijde šestý květen. A tohle je úplně jiný příběh. Šestého května. Den porážky ruské demokracie. Den rozptýlení shromáždění na Bolotnaji. V tento den byly demonstrativně a veřejně odmítnuty liberální myšlenky a evropská cesta rozvoje. Od toho dne šlo všechno jinak. A to se může státNyní se musíme na dlouhou dobu vrátit k hordě. I když si mnoho evropsky smýšlejících lidí myslí, že to, co se tehdy stalo, bylo nešťastné nedopatření. A návrat do minulosti nebude konečnou volbou země. Existují však všechny důvody se domnívat, že se mohou mýlit. Divoká asijská step v nás zapustila kořeny příliš hluboko. Vypadá to, že jsme si vybrali cestu hordy. Cesta, která odmítá hodnoty zrozené ze západní městské kultury. Cesta, která nás zavede do hlubin asijské despocie. Zdá se, že jsme opět minuli další historickou rozcestí. Možná byla poslední. A teď už nic neudrží Rus mezi zeměmi městské Evropy. Horda odmítá město s myšlenkami liberalismu, které rozvinulo, status občana a individuální práva. Snad se tedy někdy tento den stane novým státním svátkem. A nové úřady zavedou zvyk slavit to vítěznou přehlídkou, pochodující přes náměstí v ocelových formacích. A lidé se budou dívat a mávat vlajkami. DEVÁTÁ Porážka opozice je pro současné úřady přirozeně mnohem důležitější než vítězství nad fašismem, které se již dávno stalo historií. Navíc, kdyby osud rozhodl jinak, stejně věrně by sloužili vítěznému novému řádu. Což mnohé vysvětluje o grotesknosti oslav vítězství. Čím dále od počátků svátku, tím větší radost. Každý rok jsou zvuky ohňostrojů hlasitější. Náměstím projíždí stále více tanků a raket, aby demonstrovaly světu vojenskou sílu země. Stále více uniformovaných lidí po ní pochoduje ve slavnostním pochodu, odměřenými kroky jako roboti. V tomto rostoucím povyku kolem posvátného svátku je každý rok cítit něco extrémně nezdravého. A pokud byly vítězné oslavy ve svém počátku upřímné a čisté, odrážely přirozenou radost z naší spásy z fašistického otroctví, pak čím dále, tím více se motivy posouvají. Nyní je to oslava moci. Triumf, ke kterému lidé, nemluvě o několika přeživších vítězích, mají jen velmi malý vztah. Den vítězství se stává pro vládnoucí skupinu informační příležitostí k řešení vlastních problémů. Další důvod, proč se objevit jako dědicové vítězů. Ukázky vojenské síly a nekonečné připomínky utrpení a obětí, které lidé podstupují, se používají jako prostředek k vyvolání úzkosti. Vládnoucí skupina se snaží vytvořit iluzi ostrova obklopeného nepřáteli. Vyděsit se, prezentovat se jako poslední obránce a spolehlivá podpora. Přitom většinou snadno uspěje. BALENÍ Je zřejmé, že psychicky zdravý člověk si rozjímání o vražedných zbraních nemůže užít. Obdivování vojenské přehlídky, kult vojenské techniky, vojensko-vlastenecká výchova mladé generace jsou důkazem psychického špatného zdraví společnosti. Ale zjevně se nechce nechat léčit. Pocit narůstající izolace a nepřátelské prostředí snící o tom, že nám ublíží, přirozený s paranoidním myšlením, je charakteristický i pro divokou hordu. Horda je vytvořena duchem strachu. Atmosféra strachu nutí lidi vzdát se zájmu o každodenní tvoření a schoulit se do hejna. Vyděšené hejno začíná v každém pohybu vidět plíživé nepřátele. Vnitřní nepřátelé jsou ti, kteří se odvolávají na rozum, nebo se prostě neúčastní hysterie. V tomto případě se všichni kolem stávají vnějšími nepřáteli. Ale lidé dostanou příležitost cítit se vyvoleni pro zvláštní účel. Každodenní a vytrvalý odpor k nepříteli a neustálá ostražitost vůči jeho plánům se stávají podstatou a raison d'être společnosti, v níž nachází své opodstatnění. Horda nestaví města ani neopravuje silnice, neinvestuje do vzdělání a nezajímá se o umění. Vystrašená horda samozřejmě potřebuje chána. Jakoby z ničeho nic, vlnou majestátních sil osudu, postava rovnající se mocí bohům. Khan je ztělesněním samotného ducha hordy. Její mysl, vůle a srdce. Je milován, respektován a obáván. I když je arogantní, zlodějský a hloupý. Hlavní je, že existuje. Je úplně jedno, kdo to je. KARNEVAL V tom všem je však něco extrémně extrémního.…