Od autora: Onehdy jsem vedl seminář na toto téma a jedna skutečnost mě překvapila. V úvodu semináře účastníci konstatovali, že k tomuto tématu přišli s cílem naučit se efektivní metody pomoci lidem, kteří se ocitli ve stresových situacích. A na konci semináře při sčítání výsledků uvedli, že nejužitečnější pro ně bylo osvojit si dovednost SEBEPOMOC, pochopit, jak reagovat na určité podmínky v extrémních situacích, jak se efektivně vyrovnat s takovými podmínkami samotnými. Jeden z účastníků semináře poznamenal, že tyto základní znalosti potřebuje každý jako základ pro zajištění vlastní bezpečnosti. Po tragické události se lidé někdy chovají nevhodně (z pohledu pozorovatele) a je důležité, abychom pochopili, že jakékoli chování během tragické události je normální reakcí na abnormální situaci. Vše je přirozené a každé nestandardní chování je pro člověka, který prožil tragédii s takovou reakcí, důležité, lidské tělo mu pomáhá efektivně zvládat stres, se kterým se setkal tváří v tvář. Některé situace mohou mít pro samotného člověka devastující následky, a proto je účinná psychologická pomoc (či svépomoc) v blízké budoucnosti prostě nezbytná. Proč je důležité poskytnout pomoc co nejdříve po tragédii? Dá se předpokládat, že se vše „stráví“/časem se znormalizuje/usadí se/odejde samo/a to jsme nezažili. Zdá se, že vše je logické, protože lidé dříve žili bez psychologické pomoci a je to normální, co je na tom tak zvláštního. ALE! Nemine jediná dramatická/tragická situace, vše zanechává stopu, zůstává v životě člověka a dále se vyvíjí a do jaké formy vývoje se ta či ona reakce vyvine - nevíme, do jaké formy či sféry lidského života se zabydlí a stane se svými vlastními „chapadly“, aby pronikala hlouběji a hlouběji do samotného člověka, bránila mu spát/jíst/žít/objevovat se ve snech/zvyšovat podrážděnost a může „uvíznout“ ve stresu, nebo neustále „rolovat“ situaci a marně se snažit uniknout z tohoto začarovaného kruhu, který ho neustále vrací do oné události. Destrukce má jeden nevýrazný rys - pokud destrukce začala, pak začne žít v člověku „podle svých vlastních zákonů“ a pomalu a metodicky „požírá“ a ničí člověka. A abychom se vyhnuli mnoha následkům, stačí včas a efektivně provést řadu opatření, s jejichž pomocí můžeme negativní následky po tragických událostech skutečně minimalizovat. A čím dříve se tak stane, tím větší je šance, že tato pomoc bude účinná a negativní důsledky budou minimalizovány. Je důležité pochopit, že pokud máte blízko k osobě, která zažila nepříznivé události (teroristický útok/nehoda/ztráta blízkých/násilí atd.) – je obzvláště důležité zachovat klid! Nebojte se a nedivte se, protože... Připomínám, že toto chování je NORMÁLNÍ reakcí na NENORMÁLNÍ situaci. A první věc, kterou musíte udělat, je postarat se o SVOU vlastní psychickou a fyzickou bezpečnost! Zní to trochu sobecky, ale pouze ve stavu vašeho vlastního bezpečí bude vaše pomoc účinná. Pokud si všimnete, že nejste spokojeni, možná chování ostatních lidí vyvolává pocit znechucení a nechcete (nebo z nějakého důvodu nemůžete) obětem pomoci, nedělejte to. Nedělejte něco, o čem si nejste jisti, že je prospěšné. Stačí se omezit pouze na sympatie a pokud možno se co nejdříve obrátit na specialisty. Najděte někoho, kdo jim pomůže. Základní zásadou při poskytování pomoci je „neubližovat!“ V prvním díle se podíváme na tyto lidské reakce - Delirium, halucinace Pokus o sebevraždu Apatie Stupor Motorický neklid Agrese Strach Nervový chvění Pláč Hysterie Bludy, HALUcinace Tragická situace může v člověku vyvolat silný stres,vyvolává nervové napětí a může zhoršit již existující duševní onemocnění. Známky klamu jsou falešné závěry, jejichž klam není možné člověka odradit. Známky halucinace jsou vnímání předmětů (podnětů), které v danou chvíli nejsou přítomny. Předměty tam ve skutečnosti nejsou, ale člověk je vidí/slyší/cítí. A první věc, kterou musíte udělat, je zavolat sanitku! Tomuto člověku může pomoci pouze psychiatr! Při čekání na lékaře buďte ostražití a dbejte na to, aby postižený neublížil vám, sobě ani ostatním ve svém okolí. Odstraňte propichující/ostré a nebezpečné předměty. Vezměte ho na klidné (pokud možno) a soukromé místo, ALE nenechávejte ho samotného. Buďte nablízku, mluvte na něj klidným hlasem, domluvte se s ním. A za žádných okolností se ho nesnažte o ničem přesvědčovat! To není reálné a není to možné, pamatujte na to POKUS O SEBEvraždu Je důležité si pamatovat - každý chce žít!!! A bez ohledu na to, co člověk říká, chce žít v každé situaci! A bude lpět na každé „slámě“, aby mohl žít! Neuvažujeme nyní o hodnotě samotného života, uvažujeme o člověku, který chce spáchat sebevraždu. V mé praxi se vyskytlo několik případů studia situace po sebevraždě (v rámci zakázky) a na základě výsledků studovaného materiálu se upozorňuje na skutečnost, že všechny oběti zanechaly informace o úmyslu jejich činů. Chtěli být vyslyšeni, aby ostatní viděli jejich záměry. Zanechávali poznámky, rady a pronášeli fráze ze seriálu - "no, jsi v pořádku, ale jdu se oběsit." Lpěli na každé příležitosti – dokud byli slyšeni, ALE NEDĚLALI TO NE v otevřené podobě, ale v zahalené podobě. Dá se předpokládat, že chtěli být zastaveni. Jeden klient jednou řekl, že stál na okraji mostu s jediným cílem - počkat na vítr v zádech, aby ho (vítr) svrhl do studené vody. Ale vítr mu foukal do obličeje, do hrudi a zdálo se, že ho odradil a srazil z tohoto mostu. Když udělal druhý pokus a vítr mu bezpečně foukal do zad, byl připraven spěchat vpřed, když ho něčí ruka popadla za rameno a kdosi řekl: "Uh, bratře, na tebe je ještě příliš brzy!" Jednalo se o osoby procházející kolem, ale podle klienta na tuto ruku a tato slova reagoval tak, jako by šlo o činy shora, tzn. BŮH sám chce, aby žil. Co přesně člověka k takovému činu pobízí/tlačí, není vždy známo. Je však důležité věnovat pozornost znakům, které jsou pro člověka v takové situaci charakteristické: - podniká konkrétní kroky směřující k tomu, aby si vzal život (pokusí se skočit z okna, bere prášky), nebo mluví o jeho záměry - "Jsem unavený životem", "žít takhle." - depresivní stav nebo naopak - nadměrné vzrušení; Toto chování má HODNĚ důvodů a my nevíme, který z nich bude ten hlavní. V situacích sebevražd dětí a dospívajících je třeba věnovat ZVLÁŠTNÍ pozornost následujícím situacím: 1. Dítě se potýká s mnoha malými problémy, zatímco dospělí mu nemohou nebo nechtějí podat pomocnou ruku. Ve smrti dítě hledá možnost najít dočasné (ostatně dítě ještě nechápe, co je smrt) útočiště. Dítě se chce někomu pomstít, upoutat na sebe pozornost nebo vyděsit rodiče. („Nekoupil jsi mi kolečkové brusle. Teď umřu a ty zjistíš, jak jsi se mýlil.“);2. Dítě se velmi bojí trestu za nějaký přestupek 3. Nedávno spáchala sebevraždu slavná osoba a/nebo se o sebevraždě někoho hodně mluvilo v televizi nebo psalo v novinách. Teenager má z toho obavy. Někdy teenageři páchají sebevraždu napodobováním idolu. Upozorňuji na to, že děti vnímají smrt jako něco dočasného, ​​ve svých fantaziích říkají: „Umřu a moji rodiče budou plakat na pohřbu, a pak vstanu a řeknu jim - dobře , litoval jsi peněz za nový telefon, tady to je! Je důležité pochopit, že děti a dospívajícísebevraždy mohou být zcela bezdůvodné (z pohledu dospělých)! Proto je DŮLEŽITÉ SLYŠET, NASLOUCHAT dítěti a REAGOVAT na jeho výroky o „špatném životě“. V situaci, kdy se člověk chystá spáchat sebevraždu, je reálná příležitost ho zastavit a my mu můžeme poskytnout následující pomoc: 1. Je důležité pochopit, že člověk je ve stavu konfliktu s vnějším světem, a proto potřebuje někoho, kdo mu projeví soucit!2. Poslouchej ho! Souhlas s ním! Můžete se pro něj stát „jedním z nás“, být na jeho „straně“. Během rozhovoru se snažte najít v jeho životě alespoň něco pozitivního, i to nejmenší „stéčko“, kterého by se mohl „chytit“.4. Mluvte o jeho jedinečných životních zkušenostech.5. Požádejte ho o pomoc.6. Konverzaci veďte ve vzdálenosti, která je pro něj vhodná. Pokud si všimnete, že se klaní, udělejte krok zpět. A postupně a opatrně, v procesu dialogu, se k němu přibližujte. A samozřejmě při první příležitosti vyhledejte pomoc specialistů. Chtěl bych zvláště upozornit na mylnou (mýtickou) myšlenku sebevraždy. Je důležité držet se spíše vědeckých faktů než mylných představ o tomto tématu: 1. Falešná víra: Mluvit o tom, že člověk chce ukončit svůj život, se jednoduše snaží získat pozornost Lidé, kteří mluví o sebevraždě nebo se o ni pokusí, prožívají velkou emocionální bolest. Snaží se na to upozornit ostatní. Nikdy neignorujte hrozbu sebevraždy a nevyhýbejte se příležitosti probrat problémy.2. Falešný úsudek: člověk spáchá sebevraždu bez varování Výzkum ukázal, že člověk dává svému plánu mnoho varovných signálů a „nápověd“. Přibližně 8 z 10 lidí, kteří uvažují o sebevraždě, o tom ostatním napovídá.3. Nepravdivé tvrzení: sebevražedné sklony se dědí. Dědí se PŘÍKLAD chování – jak reagovat na těžké životní situace. Například - "tvůj otec spáchal sebevraždu a ty skončíš stejně."4. Falešný úsudek: k sebevraždám dochází pouze ve vyšších vrstvách společnosti – mezi politiky, spisovateli, umělci atd. Je známo, že sebevraždy páchají lidé všech sociálních skupin. Počet sebevražd na všech úrovních společnosti je stejný.5. Falešná víra: Všichni sebevražední lidé trpí duševními poruchami Ne všichni lidé, kteří spáchají sebevraždu, jsou duševně nemocní. Člověk, který uvažuje o sebevraždě, se cítí beznadějný a bezmocný, nevidí východisko z vzniklých obtíží, z bolestivého emočního stavu. To vůbec neznamená, že trpí nějakou duševní poruchou.6. Falešný úsudek: mluvit o sebevraždě může zvýšit touhu člověka zemřít Mluvení o sebevraždě NEMŮŽE být důvodem k jejímu spáchání. Pokud na toto téma nebudete mluvit, nebude možné určit, zda je riziko sebevraždy reálné. Upřímná a upřímná konverzace je často prvním krokem v prevenci sebevraždy.7. Falešný úsudek: pokud se člověk pokusil o sebevraždu, pak bude vždy sebevražedným člověkem a v budoucnu se to jistě bude opakovat Sebevražedná krize je obvykle dočasná a netrvá celý život. Pokud se člověku dostane pomoci (psychologické i jiné), pak se mu s největší pravděpodobností podaří vyřešit vzniklé problémy a zbavit se myšlenek na sebevraždu.8. Falešný úsudek: lidé, kteří uvažují o sebevraždě, prostě nechtějí žít Velká většina lidí se sebevražednými úmysly váhá při volbě mezi životem a smrtí. Raději se snaží zbavit se nesnesitelné duševní bolesti, než by skutečně chtěli zemřít.9. Falešné přesvědčení: Muži se pokoušejí o sebevraždu častěji než ženy přibližně 3krát častěji než muži. Muži se však zabijí přibližně 3krátčastěji než ženy, protože volí účinnější metody, které nechávají málo příležitostí k jejich záchraně.10. Falešný úsudek: Všechny činy během pokusu o sebevraždu jsou impulzivní, nepromyšlené a naznačují absenci plánu. Většina lidí, kteří se snaží opustit tento život, přemýšlí o svých skutcích předem. Často naznačují své záměry ostatním, než se zabijí.11. Falešný úsudek: člověk může spáchat sebevraždu vlivem okolností i v dobré náladě V dobré náladě se nevzdává života, ale depresivní stav zpravidla vyvolává myšlenky na sebevraždu.12. Falešný úsudek: neexistuje významná souvislost mezi sebevraždou a drogovou závislostí, zneužívání návykových látek, alkoholismus Závislost na alkoholu, drogách, toxických látkách je rizikovým faktorem sebevraždy. Lidé s depresí často užívají alkohol a jiné látky, aby se s tím vyrovnali. To může vést k impulzivnímu chování, protože všechny tyto látky zkreslují vnímání reality a výrazně snižují schopnost kritického myšlení. Nic nechci / nic neumím. Pocit únavy, žádná síla nebo chuť se hýbat nebo cokoliv dělat. Elementární pohyby nebo slova se „dávají“ s velkými obtížemi. Uvnitř je prázdnota, lhostejnost, city se neobjevují, protože... Prostě nemám sílu. Důležité! Pokud je člověk v tomto stavu ponechán bez podpory, je pravděpodobné, že se tento stav „rozvine“ do deprese. A nakonec se člověk setká s jinou realitou – kde není síla a úplná bezmoc tváří v tvář nejjednodušším životním situacím. Tento stav je bolestivý, bolestivý, doprovázený silným pocitem viny a samozřejmě - úplnou beznadějí. Člověk může zůstat ve stavu apatie několik hodin až několik týdnů. Věnujte pozornost značkám: 1. lhostejný přístup k životnímu prostředí 2. letargie, letargie; řeč je pomalá, s dlouhými pauzami. Můžeme poskytnout následující pomoc: Promluvte si s ním. Ptejte se na ty nejjednodušší věci – chcete jíst; jak se jmenuješ; co teď cítíš; Jaký den v týdnu. Poskytněte (najděte) místo k odpočinku, pomozte vám dostat se do pohodlí a VŽDY si zujte boty. Jemně ho uchopte za ruku nebo mu položte ruku na čelo. Dejte mu možnost spát nebo si jen lehnout Pokud mu z nějakého důvodu nejde spát/lehnout, pak je vhodné si na něj více povídat a zapojit ho do nějaké společné aktivity (společné pití čaje, jít na procházku nebo pomáhat ostatním). Ale samozřejmě je lepší najít příležitost pro mír a prostě tam být. STUPOR Pamatujeme si, že každý stav, ve kterém se člověk nachází, je pro něj důležitý, včetně strnulosti. To je ono, zastavil se a nemohl se pohnout. V tomto stavu může zůstat buď krátkou, nebo dlouhou dobu. Pokud člověk v tomto stavu setrvá velmi dlouho, povede to k fyzickému vyčerpání. Protože v tomto stavu nedochází ke kontaktu se světem, pak je velká pravděpodobnost, že si nebezpečí nevšimne a nepodnikne patřičné kroky. Člověk MUSÍ být z tohoto stavu vyveden, aby byla zajištěna jeho životaschopnost! Příznaky tohoto stavu: 1. prudký pokles nebo absence dobrovolných pohybů a řeči; nedostatek reakcí na vnější podněty (hluk, světlo, dotyky, štípání); „ztuhnutí“ v určité poloze, otupělost, stav naprosté nehybnosti;4. možné napětí jednotlivých svalových skupin. Je-li to možné, poskytujeme následující pomoc: Ohněte prsty postiženého na obou rukou a přitiskněte je ke kořeni dlaně. Palec by měl směřovat ven! Konečky palce a ukazováčku masírujeme postiženému body umístěné na čele, nad očima, přesně uprostřed mezi vlasovou linií a obočím, zřetelně nad zorničkami. Položte dlaň své volné ruky na hrudník oběti. Přizpůsobte své dýchání rytmu jeho dechu Člověk, který je ve strnulosti, slyší a vidí!!!Mluvte mu proto do ucha tiše, pomalu a zřetelně to, co může vyvolat silné emoce (nejlépe negativní!). Je důležité pochopit, že jakýmikoli prostředky potřebujeme dosáhnout reakce a vyvést ho z omámení MOTORIKA V tomto stavu není možné pochopit/určit co/kde/kde! Kam utéct, kde je nebezpečí, kde je spása. Schopnost logicky myslet a rozhodovat se ztrácí! V tomto stavu člověk připomíná zvíře spěchající v kleci. Někam utíká, a když se vzpamatuje, nechápe, kde je a jak se tu ocitl, něco dělá, s někým mluví, ale nic si nepamatuje. Všímáme si těchto znaků: 1. náhlé pohyby, často bezcílné a nesmyslné jednání 2. abnormálně hlasitá řeč nebo zvýšená řečová aktivita (člověk mluví nonstop, někdy zcela nesmyslně);3. často nedochází k reakci na ostatní (na připomínky, žádosti, objednávky). NEJDŮLEŽITĚJŠÍ je, že musíme pochopit, že v tomto stavu může člověk skutečně způsobit delirium sobě i ostatním! Pokud je to možné, poskytujeme následující pomoc: 1. Používáme techniku ​​„uchopení“: v pozici zezadu dejte postiženému ruce pod podpaží, přitiskněte ho k sobě a mírně ho překlopte 2. Izolujeme oběť od ostatních 3. Mluvíme klidným hlasem o pocitech, které prožívá. („Chceš něco udělat, abys to zastavil? Chceš utéct, schovat se před tím, co se děje?“);4. Nehádáme se s obětí, neklademe otázky a v rozhovoru se vyhýbáme frázím s částicí „NE“, které odkazují na nežádoucí akce („Neutíkej“, „Nemávej rukama,“ „Nekřič“). Motorické vzrušení obvykle netrvá dlouho a může být nahrazeno nervovým třesem, pláčem a agresivním chováním. AGRESE Pamatujeme si hlavní funkci agrese – obrannou reakci. Tímto způsobem se člověk snaží snížit vnitřní napětí. Hněv a agrese mohou přetrvávat poměrně dlouhou dobu a nemusí být bezpečné ani pro ostatní, ani pro samotného člověka. Všímáme si proto znaků: 1. podrážděnost, nespokojenost, hněv (z jakéhokoli, byť nepatrného důvodu); bít ostatní rukama nebo jakýmikoli předměty; slovní urážky, týrání;4. svalové napětí;5. zvýšený krevní tlak. Je důležité pochopit, že důsledky takového chování mohou být nebezpečné, nepromyšlené, spontánní, v důsledku čehož je vysoká pravděpodobnost zranění, fyzického zranění, jak pro vás, tak pro vaše okolí! Můžeme poskytnout následující pomoc: 1. Minimalizujte počet lidí kolem; Poskytněte příležitost „vypustit páru“ (například promluvit nebo „utlouct“ nějaký předmět, nejlépe měkký);3. Přidělujte práci zahrnující vysokou fyzickou aktivitu;4. Ukaž laskavost. I když s obětí nesouhlasíte, neobviňujte ji, ale mluvte o jejím jednání. V opačném případě bude agresivní chování zaměřeno na vás. Nemůžete říct: "Jaký jsi člověk!" Musíte říct: „Jsi strašně naštvaný, chceš všechno rozbít na kousíčky. Zkusme společně najít cestu z této situace.“5. Pokuste se situaci zmírnit vtipnými komentáři nebo činy Agresivita může být uhašena strachem z trestu: pokud není cílem těžit z agresivního chování, pokud je trest přísný a pravděpodobnost jeho provedení je vysoká. STRACH Strach paralyzuje vůli. Všímáme si znaků: 1. svalové napětí (zejména obličejové svaly); silný tlukot srdce; 3. rychlé mělké dýchání;4. snížená kontrola vlastního chování. Panický strach a hrůza mohou vyvolat útěk, způsobit otupělost nebo naopak vzrušení, chování se může stát agresivním. Člověk se přitom špatně ovládá, neuvědomuje si, co dělá a co se kolem něj děje. V tomto případě vám můžeme poskytnout následující pomoc: 1. Položte jeho ruku na vaše zápěstí, aby cítil váš klidný puls. Bude to pro něj signál: „JSEM BLÍZKO, TEĎ NEJSI SAMI“;2. Zhluboka dýchejte ahladký. Povzbuďte oběť, aby dýchala ve stejném rytmu jako vy; Pokud mluví, pozorně ho poslouchejte, projevte zájem, porozumění, sympatie 4. Dopřejte mu jemnou masáž nejnapjatějších svalů v těle. Je důležité, abychom pochopili, že strach může být užitečný, když nám pomáhá vyhnout se nebezpečí. A proto, pokud to nezasahuje do normálního života člověka, nevěnujeme zvláštní pozornost, ale pokud existuje skutečné nebezpečí pro život člověka, podnikneme nezbytná opatření. NERVOVÉ SHRIMMOVÁNÍ Navenek to vypadá, jako by byl člověk zmrzlý, celé tělo se mu chvělo (někdy i části těla) a nemůže tuto reakci z vlastní vůle zastavit. A to je normální, protože... tělo „uvolňuje“ zvýšené napětí. Pokud je toto chvění násilně zastaveno, pak napětí uvnitř zesiluje a plynule přechází do somatické poruchy těla. Příznaky: 1. chvění začalo náhle - bezprostředně po určité situaci nebo po nějaké době; dochází k silnému chvění celého těla nebo jeho jednotlivých částí (člověk nemůže držet malé předměty v rukou nebo si zapálit cigaretu); Tato reakce může trvat poměrně dlouho (až několik hodin), pak se člověk cítí velmi unavený a potřebuje odpočinek. Naší pomocí je toto chvění zvýšit! Vezměte osobu za ramena a silně a prudce s ní třeste po dobu 10-15 minut (nebo jej požádejte, aby nezávisle zvýšil chvění současným třesením celého těla). Zároveň s ním dál mluvíme, jinak může naše chování považovat za útok. Po dokončení této reakce najděte dotyčnému příležitost k odpočinku a je vhodné ho uspat. JE TO ZAKÁZÁNO!!! v tomto stavu (když se třese) osobu obejměte, držte ji blízko, přikryjte/zabalte ji něčím teplým, uklidněte ji a řekněte, ať se stáhne!!! PLAČ Je to přirozený fyziologický proces, a když člověk pláče, uvolňuje se v něm látka, která má uklidňující vlastnosti. Pokud si všimnete známek: 1. osoba již pláče nebo je připravena propuknout v pláč; chvění rtů; existuje pocit deprese 4. Na rozdíl od hysterie není v chování žádné vzrušení. Nechte ho plakat! Pokud člověk zadržuje slzy, pak jednoduše zvyšuje napětí, a to není bezpečné! Můžete poskytnout následující pomoc: 1. Nenechávejte oběť samotnou; 2. Navažte fyzický kontakt s postiženým (vezměte ho za ruku, položte mu ruku na rameno nebo záda, pohlaďte ho po hlavě). Nechte ho cítit, že jste poblíž 3. A poslouchejte ho! Poslouchejte pozorně a s účastí! Dovolte mu, aby vychrlil svůj smutek. Řekněte „aha“, „ano“, opakujte po něm úryvky jeho frází. 4. Neříkejte „uklidněte se“, ale nechte ho plakat a mluvit/mluvit/mluvit... NEPOTÁZEJTE! Nedávejte rady, buďte tam a poslouchejte. Vaším hlavním úkolem je naslouchat. HYSTERICKÝ Hysterický záchvat trvá několik minut nebo několik hodin. Pozor - hysterie je výkon! Jasné, emotivní, zvučné. Známky: 1. vědomí je zachováno; nadměrné vzrušení, hodně pohybů, divadelní pózy;3. řeč je emocionálně bohatá, rychlá 4. výkřiky, vzlyky. Naše pomoc je následující: 1. Odebrat diváky!!!2. Pokud je to možné, vytvořte klidné prostředí; 3. Zůstaňte s danou osobou o samotě, pokud je to pro vás bezpečné; 4. Neočekávaně provést nepředvídatelnou akci, která člověka překvapí (vylití vody, hlučné upuštění předmětu, ostrý výkřik);5. Mluvte v krátkých frázích, sebevědomým tónem, například – „pij vodu“, „umyj si obličej“;6. Uložte ho do postele (po hysterii nastává ztráta síly) a buďte přítomni, dokud nepřijde specialista. 7. Nevyhovujte přání člověku, který je ve stavu hysterie!!! A závěrem prvního dílu bych rád poznamenal, že vaším nejlepším pomocníkem v těchto obdobích v životě vašeho okolí je VODA (v takových situacích je vhodné pít více obyčejné vody) a pokud možno2