Od autora: Jak nahoře, tak dole. Východ je delikátní záležitost... Někdy v „jejich“ podobenstvích dochází k takovým paradoxům, že se na první pohled zdají nemyslitelné zvrhlíky! Logika je postavena na hlavu a zdravý rozum nervózně pokuřuje a říká: "Pro tebe, Shivo!" (Tato slova doprovázejí rituál kouření dýmky přívrženci cizí víry). Zde je například jedno takové podobenství. Byl jednou Buddha, oblečený jako chudý muž, který chodil po světě. A potkal velkého světce, který se dnem i nocí modlil na jeho počest, Buddhu. Světec ho poznal a přijal s poctami a pak se zeptal: „Kdy dosáhnu osvícení? "Najdeš to ve svém příštím životě, už jsi blízko této události," odpověděl Pán. "Jak!!! Mám znovu zasáhnout kolo Samsary? Ano, v tomto životě nevidím bílé světlo! Modlím se! Držím půst! Před mýma očima „stal jsem se svatý“, studenti jsou tu se mnou.... No, jak je to možné...!“ Hmm... buď příkazem Buddhy, nebo jiným principem Vesmíru se Kolo Samsary roztočilo jako ruleta a zranilo toho Mnicha na dalších pár stovek životů v těle na Zemi až do okamžiku osvícení. (Toto není konec tohoto podobenství.) Buddha kráčel dále po Zemi a vidí opilého ševce s cizí ženou pod stromem s tlustou korunou, jak se objímají ve stínu. Švec uviděl Buddhu a řekl mu: „Vítej! Rád bych věděl, jestli hříšník jako já je... dosáhnu někdy osvícení, nebo mi není dáno?" Buddha řekl, podívej se nahoru. „Vidíš, jakou hustou a širokou korunu má tento strom? Podívej, před osvícením máš tolik životů, kolik je na něm listů." Švec se vrhl k tanci a líbání písku. "Jak jsem rád, že jednoho dne budu osvícen!" A pak všechny listy ze stromu odletěly a pokryly zem hustým kobercem a... získal osvícení, aniž by opustil své místo. jak to? Je to pravda? Přemýšlivý čtenář však toto postavení Buddhy vysvětlí sobě i nám. Každý ze svého úhlu pohledu. A ještě pro vás mám úsloví, které dokáže otřást obvyklými vzory. Ukazuje se, že na východě také říkají, že člověk, který se rouhá Bohu, má větší šanci stát se osvíceným než ten, kdo ho ctí. Ti čtenáři, kteří v prvním podobenství vysvětlili Buddhovo rozhodnutí tím, že ho mnich rozhněval, jsou nyní připraveni nervózně kouřit na okraj v „nedorozuměních“. Tady je ta věc. Rozdíl mezi věřícím a ateistou není tak velký. Oba věří. Pouze jeden věří, že žádný Bůh není, druhý věří, že existuje. Věřící někdy přemýšlí o předmětu své víry tak málo, že věří jaksi ze zvyku, podle principu dogmatu. Provádí rituály, které se často staly mechanistickými. Ty rituály, ve kterých někdy ani nechápe význam. A ten, kdo se „hádá“, se koneckonců v podstatě hádá s Pánem ve své duši. Dává tam ve věcech víry tolik energie, o jaké se jiným adeptům ani nesnilo. Neustále přemýšlí o důkazech, že žádný Bůh není, studuje dokumenty víry, hledá tam rozpory, přemýšlí, cítí,... Prožívá zkušenost Boha. A často si tato osoba vytváří svůj vlastní vnitřní individuální obraz právě této Božské Přítomnosti. Pokyny shora. Vraťme se tedy od otázek víry do každodenní reality. Proč jsem dával podobenství? Abychom nakreslili analogii. „Jak nahoře, tak dole,“ říkají tablety. (Čtenář, který v komentářích uvede jejich barvu a majitele, obdrží překvapivou cenu). Jaké analogie mohou existovat? Téměř rovné. Například otázky slávy. Není divu: „Popová hvězda a pro ně úcta, zbožštění...“. Jak často tyto hvězdy potřebují uznání publika (modlitby)? Odpověď: vždy! Co ty hvězdy dělají, když energie z adorace jejich publika vyprchá? Cenu neudělím, to je jasné. Odpověď je proslulost a toto bude ještě chladnější reklama. Nechte je nadávat, pokud nebudou mlčet! Už vás nebaví nadávat, nebaví vás to? Takže najdeme háčky, jak „zaháknout“ publikum! Tady, zlatý telefon, ne, záchod, nebo spíš diamantové svinstvo pro psa, všem ukážeme! Ať závidí! Slyšeli jste, že závist je destruktivní?!