...Hádali se. A už je jedno, o co jde. Důležité je, že ona - Všechno je jasné - "Nepřijímá ji." Což znamená, že je zrádce s velkým T. Stejně jako... stejně jako moji rodiče. A teď už ho tolik nepotřebuje! Tady se nic dobrého nestane... Všechno uvnitř bublalo... zášť pomalu zalidňovala prostor duše... "Musíme se rozvést!" pulzovalo mi hlavou... Zášť se teď usadila uvnitř. A to má vždy následky – mlčení, pomsta, odstup, hysterie, konflikty, zrada a jakékoli jiné drama. To vytváří chybu za chybou a pohřbívá vztah ještě dál. Výsledkem je zničení, rozchod/rozvod, konec. Můžete to udělat vždy. A také ztráta dobrého partnera. Pojďme nejprve zjistit, co se často děje uvnitř uraženého člověka. Zášť je reakce na činy, slova a činy konkrétního člověka, založená na nějakém druhu očekávání. Očekávání často pochází od vašeho vnitřního dítěte. Není žádným tajemstvím, že v dětství si vypěstujeme bolestivé dětské potřeby, které vyplývají z toho, že jsme je nedokázali uspokojit s rodiči (ačkoli jde o zcela běžné lidské zdravé potřeby). Ale vzhledem k tomu, že nemohou být spokojeni s těmi dospělými (rodiči), kteří vás doprovázejí při dospívání, jsou tyto potřeby fixní a „hladoví“. V souladu s tím se stávají vůdci! To znamená, že jsou pro vás tak důležité, že vás ovládají. Takto vypadají očekávání dětí od partnera: "Dej mi to!" - protože to potřebuji - očekávání traumatizovaného vnitřního dítěte "Dej mi to!" - protože to tak chci - požadavky/očekávání vrtošivého vnitřního dítěte. Ve výsledku to určitě ovlivní vztah s partnerem. Protože je to partner, kdo nese odpovědnost za jejich spokojenost. A partner si za prvé nemusí být vědom, že je za to zodpovědný. A za druhé je nemůže uspokojit. Přirozeně NEMŮŽE. Protože vztah v páru je podmíněný! A o nějaké bezpodmínečnosti jako ve vztazích rodič-dítě nemůže být řeč. Ale vnitřní dítě nespí a bude chtít uspokojit své potřeby. Vytváří se tak nerealistická očekávání pro partnera. Dovolte mi upřesnit, zde se nebavíme o malých jednoduchých potřebách druhu – já jsem nebyl objat, ale můj partner to může a dělá to. Hovoříme o hlubších a základnějších potřebách, jako je bezpodmínečné přijetí, láska, podpora, potřebnost, pozornost, souhlas. Vysvětlím, proč to není možné získat od partnera. Ve výše uvedeném příkladu dívka chtěla/toužila po bezpodmínečném přijetí od svého manžela. Konflikt, jeho příčiny, okolnosti a zdravý rozum pro ni nejsou tak důležité. Jediný důležitý závěr je "nepřijímá mě!" Zároveň byl konflikt/hádka konstruktivní. Manžel se snažil nahlásit, že některé její chování předchozího dne bylo pro něj velmi nepříjemné, až bolestivé. A místo konstruktivního dialogu se dívka „urazila“. Faktem je, že ve zdravém vztahu má každý partner VŽDY limit, co vůči sobě nebudu tolerovat! Posuďte sami, jak můžete přijmout partnera, když se v noci nevrací domů, nebo podvádí, hysterčí, manipuluje, využívá a seznam by mohl pokračovat. Ve zdravých partnerských vztazích dospělých jsou důležité podmínky – respektovat sebe a partnera, pečovat o sebe, být si věrní atd. Jak ale můžeme bezpodmínečně přijímat a milovat, když náš partner ignoruje důležité podmínky našeho vztahu a dělá si, jak se mu zlíbí?! V žádném případě! Proto je důležité pochopit: partner NENÍ rodič. A rodič nemůže a nemá dávat to, co by měl dát právem! Říkat svému partnerovi o svých hranicích není urážka, není to násilí a není to krutost. To je nutnost! Zdůrazňuji, že ve zdravém zralém vztahu je to nutnost! Ale traumatizované (nebo vrtošivé) vnitřní dítě vnímá konstruktivní pokusy partnera vymezit své hranice zkresleně a vyvozuje chybné závěry (ne (89998519583)