Od autora: Alexander Pint. Publikace z webu "Holistická psychologie od Alexandra Pinta" Škola celostní psychologie je vlak jedoucí z nekonečné minulosti do nekonečné budoucnosti a naopak. Vlak integrity zastavuje. Zastávky ale nejsou nekonečné. Mým úkolem je zajistit, aby to nestálo víc, než je podle Procesu nutné. I když samotné zastávky jsou formou pohybu. Jsou to ale zastávky během přesunu, během kterých mohou ti, kdo si chtějí, nastoupit do našeho vlaku. Pokud vlak minul vaši zastávku, bude pro vás velmi obtížné se do něj dostat. Jestli jsi zůstal, tak jsi zůstal. A to nezměním. Tady jde o otázku, kdo je na Školu celostní psychologie přijat a kdo je z ní vyloučen. Ukazuje se, že to dělá každý sám. Z vlaku, který se rozjel, může osoba zbývající na nástupišti jen mávnout rukou. A nástup do vlaku je v tomto případě spojen s pochopením našeho pohybu a s vědomím našeho místa v něm v této fázi. Každá etapa cesty je nahrazena novou. Po celou dobu si tedy nikdo nemůže koupit lístek. Vstupenku si můžete zakoupit pouze na jednu etapu. Nejzákladnějším bodem naší Cesty je nepřetržitý pohyb. Naše skupiny jsou pohyblivými strukturami, které jsou cestou přestavovány. Jejich hlavní charakteristikou je směr pohybu. Proto si v každé fázi Cesty ujasňujeme svůj směr a souřadnice. Směr a souřadnice pohybu jsou odhaleny z vědomí, které vzniká mezi členy skupiny. Kurz, který absolvujeme, závisí na zaměření a povědomí o úkolech každého člena skupiny. Směr aktuálního pohybu skupiny je výsledkem jednotlivých vektorů všech jejích členů. Naše cesta není jasně definovaná a nemůže být z toho důvodu, že její podstatou je kreativita, takže si neustále ujasňujeme souřadnice našeho současného stavu a směr našeho dalšího pohybu. Máme představu o tom, kam se rozhodneme jít, ale jaký směr zvolíme, závisí na podmínkách, ve kterých se nacházíme, na událostech, které se stanou nám i mimo nás. Základním principem naší práce a jediným možným způsobem, jak to udělat, je podle mě upřímnost. V první řadě upřímnost k sobě. Protože bez toho se nikam nedostanete. Pokud k sobě nejste upřímní, pak nevíte, kdo jste. A pokud nevíte, kdo jste, nemůžete vědět, kam jdete nebo co musíte udělat. Studujeme sami sebe. Toto zkoumání je o proniknutí do stínu, neprozkoumaných aspektů sebe sama. Stínové aspekty neznamenají špatné. To jsou ty aspekty nás samých, které jsme ještě neasimilovali, neintegrovali, ty aspekty, které máme, ale z nějakého důvodu je nechceme vidět. A protože je nechceme vidět, nemůžeme je studovat. Proto se nemůžeme sbírat sami. Hlavním úkolem je tedy prozkoumat svůj vnitřní prostor hlouběji a hlouběji, širší a širší, otevírat uzavřené, uzamčené oblasti a uvolňovat energii, která v nich je. Naší cestou je setkání s částmi nás samých, jejich proměna a integrace. Začneme v malém, půjdeme do velkých. Ve skutečnosti neexistuje nic, co by se nás netýkalo. To je velmi důležité pochopit. Koneckonců, pouze uvědomění si, že vše kolem vás, jste vy, vede k celistvosti vnímání. Společnou vizí většiny lidí je rozdělování a odmítání. Obvykle člověk věří, že to je to, co potřebuje, ale není tomu tak, že toto je jeho a to druhé na něj neplatí. Takové rozpolcené vnímání vám neumožňuje holisticky vidět, co se děje, a sami sebe. Člověk se tak stává slepým. A jeho pohyb je stejně slepý. A když se sejde několik takových slepců, strhnou se navzájem do propasti. A protože do toho nechceme spadnout, snažíme se vidět jasně. A vidět jasně znamená přijmout co.