Minulé úterý jsme „vyřešili“ problémy, kterým čelíme ve vztazích šéf-podřízený. Odbornicí byla Veronika Merkulová, klinická psycholožka z Centra praktické psychologie a psychoterapie Vershina. Musíte pochopit, že vztah šéf-podřízený je stejný mezilidský vztah. Proto, abyste hledali přístup k šéfovi nebo podřízenému, musíte hledat přístup především k člověku. A zde neexistuje žádná univerzální rada. Podívejme se na situaci jedna. "Šéf ode mě požaduje příliš mnoho." Přesčasy a práce o víkendech jsou normální a to mi nevyhovuje Zpočátku byste měli upřímně odpovědět na otázku „co tady dělám?“ Můžete si dokonce vytvořit seznam podrobně popisující všechny aktivity a úspěchy, pokud nějaké existují. Dále se musíte rozhodnout, co práce kromě úředních povinností zahrnuje, jsou to jak vztahy, tak atmosféra. S největší pravděpodobností nejste spokojeni s celou prací, jinak proč byste ji brali, ale jen s některými jejími součástmi. Tato předběžná analýza by měla být provedena tak, abyste během rozhovoru s vedením nezačali, možná dokonce nevybíravě, celý pracovní proces. A s tímto pochopením jděte za šéfem a vysvětlete mu, že tohle mi vyhovuje, ale tohle ne. A pak se podívejte na situaci. Hlavní je nesnížit se k obviněním, ale jasně vysvětlit svůj postoj, svou vizi práce. Situace dvě. "Šéf si myslí, že dokážu víc, ale já už pracuji příliš tvrdě." Nejprve analyzujte svůj pracovní den. Stává se také, že člověk pracuje dlouho, tvrdě a opravdu se unaví, ale výsledků je opravdu málo. Stojí za to přemýšlet o racionálnějším využití času. Pokud osobní analýza ukáže, že skutečně existují výsledky, pak je opět rozumné to zaměstnavateli vysvětlit. Pro objektivní posouzení situace musí zaměstnavatel porovnat svá pozorování s argumenty zaměstnance, aby společně rozhodli, co se s tím dá dělat. Situace tři. "Znám se se svým šéfem a to mi dává důvod k relaxaci." Je lepší takovou situaci předvídat. Jen málokomu se podaří skloubit přátelství a práci. Pro osobní pohodlí obou stran je proto lepší dodržovat odstup. Někomu se podaří dohodnout se na přátelství jen mimo práci, ale takových případů je opravdu málo. Pokud vzdálenost zmizí a změní se v milostný vztah, podívejte se na své potřeby. Chcete-li pracovat, pracujte, chcete-li milovat, milujte. Život je tvůj. Situace čtvrtá. "Vím o sobě něco, co se mému šéfovi nemusí líbit, mám ti to říct, nebo to skrýt?" Zde je konkrétní příklad. Člověk jistě ví, že je líný a tato lenost zasahuje do pracovního procesu. Aby se pak realizoval, potřebuje na sobě pracovat. Pokud člověk ví, že práci zvládne na sto procent, ale pouze pod podmínkou, že nepřijde v 9, jako všichni ostatní, ale v 10, pokud je taková příležitost, můžete se jednoduše dohodnout na přesunutí práce hodin, aby se zaměstnanec cítil příjemně a návrat od něj byl lepší. Situace pět. "Chci požádat o zvýšení platu." Je nepravděpodobné, že váš šéf bude spolupracovat, když přijdete a řeknete, že jste si vzali půjčku a nyní potřebujete více peněz. Vaším úkolem je dokázat, že vaše práce má takovou hodnotu, jakou za ni chcete dostat. Je potřeba prezentovat své úspěchy, mluvit o úsilí, které nyní vynakládáte, i o tom, které jste ještě připraveni věnovat práci, abyste dosáhli ještě větších výsledků. Na konci tohoto rozhovoru můžete vznést otázku materiálních pobídek. Situace šest. Zaměstnanec potřebuje další motivaci. Co by měl zaměstnavatel udělat? Existuje několik způsobů a u každého zaměstnance se může lišit. První, nejjednodušší je materiál. Druhým je nabídnout zajímavé úkoly, možnost naučit se něco nového a získat cenné zkušenosti. Třetím je zachování osobní důležitosti zaměstnance.