Od autora: Článek vyšel v magazínu Telenedelya zde - neupravená verze. Začal nový rok. Hodně jsme plánovali, rozhodli se globálně změnit naše životy a... Jsme tak nějak líní! A objevují se myšlenky o těchto změnách, žili jsme tak nějak předtím a dobře. Lenost se zdá být jakousi obludou, která nečekaně útočí a nedává sebemenší šanci uskutečnit své plány. V této situaci se zbavuje odpovědnosti za vlastní nenaplnění. Lenost může mít i docela nebezpečné podoby. Člověk si například nepřizná, že je líný, ale najednou onemocní – nachlazením nebo něčím jiným. A existují výmluvy, co bych udělal, ale teď jsem nemocný. Velmi nepříjemná situace, a jak z ní ven? Pojďme se blíže podívat na to, co je lenost a jak s ní žít? Zdá se mi, že lenost velmi často používáme jako masku, kterou si dáváme na city. Pozor, velmi pohodlná maska! Jak se to stane? Začnu z dálky. Každý člověk má potřeby týkající se světa. Mohou být označeny výrazem „chci“. Potřeby jsou různé. A není to nutně o tom, že si chcete něco vzít ze světa. Například láska, péče, zábava. Je potřeba světu něco vrátit. To je kreativita a láska a mnohem víc. A tohle všechno je „chci“. V této fázi je málo lenosti – většina z nás ví, jak snít, chtít a dělat plány do budoucna. Ale to je jen první krok. Následuje další – „jak to provedu?“, tzn. dostávat znamená dávat, co chci. Pokud se například rozhodnete: „Chci se oženit“, musíte pochopit, jak k tomuto cíli půjdete, co budete dělat, kde se setkat, s kým atd. A v této fázi je děsivé cokoliv měnit. Všude jsou maniaci a život sám už se nezdá tak nevábný. Máme strach, ale neuvědomujeme si to a říkáme, že jsme líní. Když přijde další fáze – „Akce“, do cíle dorazí jen několik. Protože v této fázi je nutné přijít do přímého kontaktu se světem. A to je buď extrémně děsivé, nebo je pod hlubokým vnitřním zákazem. A opět přichází na pomoc lenost. Koneckonců, je velmi těžké přiznat, že se bojím odmítnutí nebo něčeho jiného. Je mnohem snazší líně mávnout rukou a liknavě říci: „osud to najde na sporáku“. Můj přítel o tom jednou pronesl brilantní frázi: "Naší lenosti říkáme osud." Ve skutečnosti je to další maska ​​naší lenosti. Můžete si jen povzdechnout nad nenaplněným a říci: "To je osud!" To je vše! Žádná odpovědnost! Krása! Ale v tomto okamžiku svého triumfu se ohlédněte do minulosti. Kde jsi seděl a formuloval, co ještě chceš. Podívejte se na potěšení ve své tváři, plné očekávání budoucího štěstí. Dokážete si říct „ne osud!, ani nesni!“? Obtížný? No, teď jsi to řekl! To je smutné. Vše, co je napsáno výše, je o nevýhodách lenosti. A o jeho výhodách. Nevšiml jsem si? Proč! Koneckonců, velké výhody, které to dává, jsou nemít strach, neriskovat, vyhýbat se situacím, které jsou pro naši hrdost nepříjemné atd. Přemýšlejte a vybírejte sami, jak se říká. Stále se rozhoduji riskovat a žít tak, jak chci. A to u svých klientů podporuji. Protože v tom vidím velkou radost. Nyní přejděme k druhé části baletu Marlezon. Lenost není jen maska. Když je to skutečné, říká se to „Nechci“. A máme další skupinu potřeb, kterou lze nazvat „nechci“. To je, když člověk nechce světu něco vzít a nebo mu něco dát. Proč nechce? Protože to pro něj může být škodlivé nebo nesnesitelné. Například velmi vytížený člověk již nemůže přijmout jinou práci. Nebo pokud máte za sebou velmi rušný a náročný rok, tak když přijedete na dovolenou, budete příliš líní na „aktivní“ odpočinek. Lenost navrhne možnost jednoduše ležet na pláži nebo něco podobného. Možná se budete chtít v den volna jen vyspat, než jít do divadla.