"Ach osamělosti, jak chladná je tvá postava, jiskřivá železným kompasem, jak chladně uzavíráš kruh - nedbajíc zbytečných ujištění." Každý se alespoň jednou v životě setkal se zkušeností osamělosti - v hlučné metropoli mezi miliony lidí, kteří někam pobíhají; v prázdném domě, opuštěném těmi, kdo byli tak důležití a drazí; v zoufalé snaze prolomit vaši izolaci a oslovit někoho, kdo by mohl zůstat blízko a zahřát vás svým teplem. A někdo se mohl ve své osamělosti cítit nenormálně, ne tak, jak by potřeboval, jak by měl být. Co je považováno za správné. Strach ze samoty, strach z toho, že nezvládnu samotu...Nebo - samota a kreativita Ptal jsem se lidí: „Jak vypadá vaše samota? . Byly to příběhy o vztazích. - "Pro mě je osamělost, když neexistuje člověk, kterému bych mohl otevřít svou duši..." - "Cítím osamělost neustále doma, v práci, v samotě, v rodině a mezi lidmi Tento pocit mi nedovoluje se uvolnit, jako hřebík do hlavy, neustále hledám cestu, jak z toho ven jedni mi nechtějí rozumět. Osamělost, když nemám morální podporu blízkých. Když to, co mám rád, se nikomu z mých blízkých nelíbí“ - „Velmi, velmi zřídka si přeji krátkodobou samotu, ticho, klid - obvykle když jsem nemocný, s horečkou - na pár dní si lehnout. Obecně jsem velmi společenský člověk, miluji, když je kolem mě život, zvoní telefon a vždy se cítím, jako bych byl uvnitř lidské společnosti, a ne jako bych se na ni díval zvenčí“ – „tam jsou různé typy osamělosti...někdy to chcete a očekáváte a těšíte se nebo jen potřebujete zůstat sami se sebou, pak je to jako dlouho očekávaný host a pozdravíte ho s úsměvem. Netrápí mě to. Naplní vás energií a dodá vám sílu. Myšlenky začínají plynout jinak. A je tu těžká osamělost, nejste sami ze své vlastní vůle. Je to nepříjemné. Přesto v sobě začnete hledat zdroje k dosažení pohodlí a obnovení rovnováhy.“ – „Moje osamělost má velmi zvláštní tvář. Osobní osamělost si nepamatuji. Tento pronikavý pocit na mě přichází, když se mi zdá, že je moje dítě osamělé“ – „Rozlišuji mezi samotou a osobním prostorem. Dá se to říct jinak – nucená samota a vytoužená samota... Nezáleží na tom. Ale pro mě jsou to různé věci. Osamělost je, když jsem sám. Neexistuje žádná podpora, nikdo není poblíž, nikdo nerozumí. Je to cítit v davu, v rodině i v práci. Samota je bolest. Osobní prostor (vytoužená samota, odpoutanost) je, když si chci odpočinout od společnosti, být sám se svými myšlenkami, knihou atd. Není to otravné. Nemohu tento stav nazvat osamělostí. Říkáš tomu správně - spíš odtažitost." - "Samota je pro mě moje kino, moje hudba, moje procházky.... první, co mě napadlo... samozřejmě "posezení" na internetu... Miluji to, ale dávkované. Často jsem začala chodit sama na procházky, do kaváren, do kina a na nákupy. Častěji nemám stejný vkus jako ti doma. Proto to tak je. Strašně rád komunikuji pomocí SMS.... to znamená, že je to tak trochu, jako bych byl sám, ale zároveň nejsem sám“ - „Nepamatuji si, že bych se ve vědomém věku cítil osamělý, protože jsem mít JÁ.“ - „V mém případě to vypadá zajímavě „Jsem klidný ohledně dnešní osamělosti, ale případná osamělost v budoucnu je pro mě vykreslena v alarmujících a ponurých barvách“ - „Samotu chápu jako odmítnutí, když člověk sám neví, zda je nemocný on nebo zda jsou nemocní všichni kolem něj. Méně akutní formy osamělosti jsou stáří nebo osamělost dohromady. V jednom páru nad 40 let se manželka pokusila promluvit s manželem, ale ten nejen odmítl, ale také se ohradil klavírem a pak úplně odešel. Nejspíš měla záchvat samoty“ – „Samota je pro mě akce. Jsem zaneprázdněn prací, internetem, koníčky, objeví se, když sedím a nic nedělám. Neustále v pohybu. Občas jsou kontakty možné, ale jen proto, abyste se ujistili, že je lepší zůstat ve své komfortní zóně.?..