Všechno nejlepší Od narození se neustále učíme a rozvíjíme. Naučme se něco, co nám pomůže v životě. Miminko se samo učí lézt, chodit, jíst....říká první slova...počítat, číst, psát...Učíme se něco dělat. Rozvíjíme a zlepšujeme dovednosti. A každý chápe, že se nic neděje jen tak, nic se nedělá a neděje, ale všechno se dá naučit a po ukončení studia lidé začnou pracovat. A tam výcvik pokračuje, přechod k praktickému výcviku. Po celý život se lidé věnují seberozvoji, tzn. proces učení se nezastaví. Nové dovednosti, zdokonalování starých. Nová zkušenost, nový pohled na staré věci. To platí pro všechny oblasti života Na tomto místě si dovolím malé vysvětlení: dále se budeme bavit hlavně o mužích a v menší míře o ženách Přichází čas na vážný vztah, založení rodiny se všemi důsledky provedena volba. Tak co vidím? Lidé na to nejsou připraveni. Nebo spíše, jsou připraveni na vztah, ale ne, když jsou připraveni na zodpovědnost. Jsme připraveni jít společně na matriku, ale nejsme připraveni společně procházet obtížemi. Připraveni mít děti, ale ne je vychovávat. Nejste připraveni na novou etapu života, která zahrnuje změny. To vede k tomu, že procento rozvodů je u nás vysoké (kdo si chce najít čísla na internetu, sem je nedám, statistiky jsou opravdu tristní); velký počet neúplných rodin; Ve vztazích dochází ke krizím a nedorozuměním. Nejde o to, že bychom měli žít ideálně, ale měli bychom žít v radosti i smutku Proč tomu tak je? Protože problémy s přípravou, vč. Většina lidí nemá psychologický postoj ke vztahům, tím méně k rodinnému životu. Zde vznikají obtíže. Dokonce i v procesu rodinného života, kdy dochází k častým nedorozuměním, partneři nemohou vždy najít řešení problému nebo se obrátit na odborníka a přiznat, že problém existuje. Mnohem snazší je říci, že problém je v jednom z partnerů a dále žít tak, jak je. Domnívám se, že by bylo velmi užitečné, aby lidé před zahájením rodinného života a případně v době krize absolvovali psychologický výcvik. Bylo by skvělé, kdyby středoškoláci věnovali čas vysvětlování otázek souvisejících s budoucím rodinným životem. Tím spíše na univerzitách. Před podáním přihlášky na matriku by se vyplatilo posílat lidi na speciální kurzy či školení a při registraci na těhotenské poradně je posílat i na kurzy pro „budoucí otce“. Otec přece není ten, kdo může synovi koupit auto na dálkové ovládání nebo telefon, otec je příkladem, otec je něco víc. Proč otci? Ženy podle mě berou rodinné záležitosti vážněji, i když v moderních trendech „otevřených vztahů“ o tom začínám pochybovat a já osobně chci, aby muži byli nejen válečníci a živitelé, ale také citlivější a chápavější. Vašim ženám někdy chybí banální péče a pozornost, na kterou se děti opravdu těší. A výchova dětí není tak jednoduchá otázka, jak se mi dříve zdálo. A postupem času se mění i přístup. Všechno se musí naučit. Co fungovalo u prvního dítěte, nefunguje u třetího. Tím je to zajímavější.